Možná, že si někteří pozorní čtenáři vzpomenou, že článek se stejným nadpisem jsem už jednou napsal. Konkrétně vyšel na NP dne 25. 3. 2016. A další, se stejným nadpisem by mohl následovat zase na jaře, pak zase na podzim atd. Pořád dokola.

Že už tušíte o čem článek byl? Ano, tušíte správně. Byl o nesmyslu, kterému se říká změna času. Na jaře o hodinu dopředu, na podzim o hodinu zpět. Tám á zpět! Tám á zpět! Jako na „buzerplacu“.

A tak si, z vůle našich politiků, ale i z vůle unijních předáků, opět posuneme v noci ze soboty na neděli čas o hodinu, tentokrát zpět.

Nic jim nevadí, že zase vystresují tisíce a tisíce lidí, „rozhodí“ jejich přirozené biorytmy. Hlavně, že bude po jejich.

Je sice pravdou, že řada lidí tvrdí, že jim změna času nevadí, některým dokonce vyhovuje.

To je ale jejich soukromá věc. Poledne je jednou v poledne a půlnoc o půlnoci. Tak to prostě je. A každý, kdo to chce změnit, je podle mě násilník. A ti, co jsou těmito změnami postiženi, jsou vlastně opakovaně znásilňováni.

Civilizační pohroma, která se na Evropu řítí, je také dílem těchto již zmíněných politiků a předáků. Ale jak můžeme chtít, aby nás před touto tragédií, způsobenou jejich vlastní hloupostí a neschopností, ochránili, když nedovedou vyřešit takovou „banalitu“, jakou je zrušení nesmyslného střídání času.