Můj tatínek, který je důchodce, žije na venkově a má stejně starého kamaráda z dětství, který bydlí ve stejné ulici. Minulý týden se potkali a jeho kamarád, pracant, žádný intelektuál, mu povídá: „Zejtra je patnáctého, dávej pozor, že si nikdo ani nevzpomene, že sem přišli Němci…“ Táta si myslel, že mluví z cesty.

Až do chvíle, kdy si koupil noviny z 15.3.2008.

Možná přišel patnáctý březen letos trochu dříve. Nebo snad všichni, kteří si jej pamatují, vymřeli? Někdo mohl mít oba zmíněné pocity při pročítání některých novin vydaných 15.3.2008 tohoto roku. Hlavně těch vlastněných německým kapitálem. Bylo to jako špatný vtip. Noviny se o výročí okupace Československa vůbec nezmiňovaly, chyběly články na toto téma, rozhovory, vzpomínkové fotografie. V jedněch novinách byla dokonce zmínka, že v Německu se pořádá výstava portrétů Hitlera!

Ti, kteří za války trpěli, mohli podlehnout zdání, že nejsou duševně v pořádku, že bojovali pro nic nebo dokonce, že už sem nepatří. Lidé dnes myslí na jiné „důležité“ věci. Skuteční hrdinové se ukazují jen ve filmech!

O týden později budou před a po velikonočních svátcích slova pomlázka, zajíček, vajíčko a obraty obchodů skloňovány několikanásobně častěji než Ježíš, láska, dobro nebo spasení, kvůli kterým se mají Velikonoce oslavovat!

Tak je to trochu se vším. Všechno je jinak, říkalo několik velikánů, a malí lidé jako my to cítí. My všichni se na to díváme a tak trochu to tušíme, že něco není správně. Že chybí pokora a zastavení se. Určitě nám to jednoho dne půjde. Jednoho dne bude pro každého jindy, ale na každého jeho den D čeká. Nejkrásnější je ale takové dny vyhledávat a sbírat a užívat si jich. Vzpomenout na dobré a zlé. Dobrému vzdát hold a zlé potlačit. Je to taková očista, která nás a svět dělá lepšími.

Jsem přítelem připomínek toho zlého, abychom si uvědomili, jak dobře se máme. Připomeňme si i to dobré, abychom si připomněli, že jsme se měli i lépe…