České feministky urážejí ženy a diskriminují muže

Radikální genderový aktivismus se snaží nepozorovaně měnit a ovládat naše životy.

Podle iDnes pražští radní schválili milion korun na podporu ženské cyklistiky. Čtete správně: nikoli na podporu cyklistiky jako takové, ale na podporu ženské cyklistiky.

Cílem projektu je prý v ulicích metropole zvýšit počet žen na jízdních kolech. Jinými slovy tedy Praha oficiálně říká: „Ženy jsou neschopné blbky, které na rozdíl od mužů neumějí jezdit kole.“ A jak já k tomu jako chlap přijdu, že mě nikdo na kole po Praze jezdit neučí? Proč mám být pražskou radnicí diskriminován jen proto, že mám pindíka?

Zpráva o bizarním projektu byla zveřejněna jen pár dnů poté, co Akademie věd ČR pod tlakem Genderové expertní komory ČR (GEKCR) zrušila výstavu aktů Karla Richtra. Aktivistky křičely, že prý je ta výstava sexistická a že uráží ženy, ze kterých údajně dělá podřadné bytosti neschopné vědecké práce. Svedl jsem o tom polemiku, kterou si můžete přečíst třeba zde a zde.

A teď se najednou objeví skutečně brutálně sexistický projekt, který na rozdíl od Richtrových krásných a citlivých aktů ženy skutečně uráží? Hned jsem věděl, že to je skvělý lakmusový papírek, který jasně ukáže, jak to aktivistky ve skutečnosti myslí. Na GEKCR jsem se proto obrátil s následujícím dotazem:

„Podle mého názoru je to urážka a diskriminace jak žen, tak mužů:
1. Pro ženy je to urážlivé. Dělá to z nich totiž podřadné bytosti, neschopné naučit se jezdit na kole, respektive zapojit se do cyklistiky.
2. Muže to diskriminuje, protože jim to upírá genderově rovný přístup k veřejným penězům.
Myslíte si to samé? Pokud ne, proč?“

Tajemnice GEKCR Nina Fárová mi odepsala: „Nepovažujeme za vhodné hodnotit tento projekt na základě jednoho článku. Bylo by zapotřebí prostudovat veškerý materiál k projektu, abychom mohli adekvátně reagovat. To však momentálně není v našich časových možnostech.“

Čtete správně: genderové aktivistky mají čas kritizovat výstavu uměleckých aktů, což je banalita a marginálie. Mají čas vytvářet a živit nesmyslnou aféru, plnit s ní média a otravovat tak veřejný prostor pseudoproblémem. Nemají ale čas analyzovat a kritizovat skutečný problém, který se naprosto reálně dotýká životů Pražanů a Pražanek. Pokud totiž vyhazování peněz na výuku a propagaci ženské cyklistiky není sexismus, tak co je už potom sexistické?

Ve skutečnosti tomu ale naprosto rozumím. GEKCR se k tomu nechce vyjadřovat prostě proto, že jí projekt pražských radních velmi vyhovuje. Smyslem existence téhle skupiny je totiž co nejvíc nadržovat ženským a co nejvíc utlačovat a prudit chlapy. Neutralitu ve vztahu k oběma pohlavím byste u „expertní komory“ hledali marně. V pozadí není žádná objektivita, nic „expertního“. Jde jen a pouze o ideologii radikálního feminismu, maskovanou pseudovědeckými fázemi.

Když Akademie věd vystaví jemné umělecké akty, je to průšvih a „diskriminace“ žen. Když ale Praha plánuje začít jednostrannou podporou ženské cyklistiky diskriminovat muže, feministky se najednou vymlouvají, že prý nemají čas na “prostudování projektu”. GEKCR se tím stává spoluviníkem.

Záhadou jen zůstává, jak je možné, že GEKCR funguje v rámci Sociologického ústavu AV (což je vidět už z kontaktního e–mailu gekcr@soc.cas.cz). Věda by přece měla být přísně bezhodnotová. Žádná ideologie do ní nepatří – tím méně pak ideologie tak pokleslá, přežitá a společensky škodlivá jako je feminismus. GEKCR tedy sociologii diskredituje podobně, jako nacistická eugenika zdiskreditovala rasovou antropologii.

(Autor je redaktorem webu www.g.cz)