V těchto dnech si připomínáme 190. výročí od zatím poslední královské korunovace, ke které došlo 7. září 1836 v svatovítské katedrále. Pražský arcibiskup Ondřej Ankwicz ze Skarbek-Poslawice tehdy korunoval na českého krále Ferdinanda V., zvaného též pro jeho povahu Dobrotivý. My v Českém královském institutu chceme poukázat na tuto významnou událost.

Stalo se tak podle korunovačního řádu vydaného v roce 1347 císařem Karlem IV., který v něm stanovil, že právo korunovat českého krále náleží pražskému arcibiskupovi, případně s jeho souhlasem olomouckému biskupovi. Vzorem pro Karla IV. byla korunovační pravidla v Svaté říši římské a ve Francii, na jejímž královském dvoře byl v mládí vychován. Ústředním motivem panovnické moci se stala úcta k národnímu světci – svatému Václavu a po něm pojmenované Svatováclavské koruně. Stanovena byla také přesná pravidla a postup obřadu, jako byly pomazání, oblékání panovnických rouch a závěrečné vložení koruny na hlavu. Slavnostní královskou přísahu museli panovníci pronášet v češtině a tak tomu bylo i v roce 1836.

Samotné slavnosti předcházely vyzvánění zvonů a dělové salvy. Král Ferdinand vstoupil do katedrály v liturgickém průvodu po červeném koberci, nad ním byl nesen baldachýn a český herold, oblečený v dalmatice s vyšitým českým lvem na prsou, nesl vytasený meč. Během slavné mše svaté nový král složil stanovený slib věrnosti českému království, položil ruce na evangeliář a políbil korunovační kříž. Byl arcibiskupem pomazán posvěcenými oleji, opásal se svatováclavským mečem, oblečen byl do korunovačního pláště, na prostředník mu byl nasazen korunovační prsten a do ruk vloženy jablko a žezlo. Nejvyšší komoří nasadil králi atlasovou čepičku, arcibiskup požehnal Svatováclavskou korunu a tu mu pak za asistence dvou biskupů a někdejšího nejvyššího purkrabího Českého království, což by odpovídalo zhruba současnému premiérovi, hraběte Františka Antonína Libštejnského z Kolovrat vložil na hlavu.

Po slavnostním obřadu se konaly velkolepé bouřlivé oslavy. Slavnostní banket pro významné zvané hosty, dále pak lidové veselice se spoustou jídla, pití a zábavy pro všechny vrstvy obyvatel.

Ferdinand Karel Leopold Josef František Marcelin byl prvorozeným synem rakouského císaře, českého a uherského krále Františka I. a Marie Terezy Neapolsko-Sicilské a narodil se v roce 1793. Od mládí trpěl epileptickými záchvaty a proto byl považován za slabomyslného. Tak tomu však nebylo, jelikož ovládal pěti jazyků a měl i hudební nadání.

Za jeho vlády se začal významně rozvíjet český národní život, kdy Matice česká masivně vydávala česky psanou vědeckou a krásnou literaturu. V roce 1845 byla založena Měšťanská beseda, první českojazyčný společenský klub v Praze, který sloužil jako místo pro setkávání české inteligence a diskusi o politice. O tři roky později začaly vycházet české Národní noviny pod vedením žurnalistické hvězdy Karla Havlíčka Borovského.

Začaly se stavět parostrojní železnice a v roce 1848 byla zrušena robota. Téhož roku byl však Ferdinand V. 2. prosince donucen v Olomouci abdikovat ve prospěch svého synovce Františka Josefa I. Až do své smrti v roce 1875 žil na Pražském hradě, dával hodně peněz potřebným lidem, a Pražané ho měli pro jeho štědrost rádi.

Autor je ředitel Českého královského institutu