Přemýšlivci celého světa se něco bolestně napřemýšleli, aby zařídili rozumný světový pořádek. Bohužel se jim dílo nedaří. Jinak by totiž nikdy nebyl přidělen ropou a kořalou nasáklý olbřímí stát do správy KGB, v radě OSN pro lidská práva by neseděli šerední plesnivci z pokrokové socialistické komunistické a i jinak pekelné Kuby, bombardování Gazy by se zúčastnila koalice armád aspoň deseti zemí a čeští čápi by dávno hnízdili v alejích protiraketových radarů. Světový mír se stále neděje. Asi také díky tomu, že lidstvo milující vymýšlitelé po pozorování přestřelky před přepadenou bankou usoudili, že násilí jistě ubude, když se zruší policie. Na čemž něco je. USA tak mají okousané kotníky, mír ale nikde.

Nejsmutnější ale je, že zařízení na světový mír bylo již dávno vymyšleno. Významný vývojový stupeň společenského pokroku nám totiž může spadnout do klína nepozorovaně, bez příspěvku neduživých intelektuálů buldozerujících zavedené pořádky. A z celkem neočekávaných koutů. V tomto případě z jednoho z nejkrásnějších míst na světě, slovenské obce Krivá, pošta Dlhá nad Oravou, okres Dolný Kubín.

Jezdil jsem tam v sedmdesátých letech za babičkou na prázdniny, a to s ač ctižádostivým, přec realistickým dvojcílem – odpočinout si od nelidského utrpení nedělního chození do pražského katolického kostela a pořádně se vyspat.

První část plánu mi krachla rychle. Celkově jsem si v Krivej totiž směl dělat, co jsem chtěl. Jednu věc jsem však jistojistě nesměl, a to nejít v neděli do kostela (kdy šla naprosto celá ves včetně komunistických funkcionářů všech úrovní). Pak jsem ještě pár věcí musel – jít do kostela v úterý a ve čtvrtek (tedy s bábami, ale už bez komunistů a opilců). A jelikož jsem často i sám uznal, že díky skutkům vykonaným v svobodném meziobdobí by asi bylo prozíravé zakoupit si odpustek boží shovívavosti, navštěvoval jsem kostel pro jistotu i ve středu. Paleta bohunelibých a nejunáckých činů byla vskutku bohatá. Třeba držet kočku za ocas a nechat ji vyděšenou s vystrčenými drápy běhat řičícímu praseti po zádech. Pořádat rodeo na koze oslepené přes rohy hluboce naraženou čepicí. Vyhodit kočku na střechu. Sahat krávě na vemeno. Či uhranout vesnickou slepici, a to i bez obvyklé neférově drsné strategie používající zmínky, že jsem až ze samotné tajemné vzdálené veliké Prahy, důležitého místa s třemi krásnými Tuzexy. Abych si mohl užívat jejího blaženě vlahého, krotkého a obdivného pohledu, když se pokorně a s roztaženě nataženýma nohama rozvalovala na dvorním hnoji, stačilo pouze strčit hlavu pod křídlo a párkrát rychle zatočit. A to, že mi bůh nadělil ruce, které končí v trenýrkách, také seznam hříchů pro večerní samozpovědní modlitby nikterak nezkrátilo. V souhrnu, kostel jsem si zasloužil, a to i s potupným zpěvem na kůru.

Druhý cíl, dosyta se vyspat, se rovněž nenaplnil. Každé ráno v pět hodin mě totiž probudil letecký nálet. Decibelovým útokem Van Halen se do tradičního zlého snu o tom, že stojím před celou třídou nahý, prorvalo brutální "ééééééééééj". Až procitnutí mě dovedlo k poznání, že jsem v druhé sloce písně "Jedna ruža, dve ruže, dve ružičky červené, hééééééééééj ktože bude, ktože bude bozkávať tvoje líčka červené? (Píseň z Youtube) Takto se každodenně k životu zahlásil sám velký Miestny oznam.

Miestny oznam se navenek projevoval jako tlampač veřejného rozhlasu, ve skutečnosti to bylo zařízení na výrobu světového míru. V Krivej zajistil mír a prosperitu dokonale. Po zaznění znělky promluvil Miestny oznam k občanům. Vážným hlasem poslal muže spravovat jednotně zemědělské spolehlivě porouchané traktory. Ženy pak na hrabání sena na přesně určené místo do krivských kopců, "na družstvo". Nikoho do války proti vedlejší vesnici, nikoho na výrobu raket, které by se daly naslepo střílet přes kopec, nikoho krást sousedovo brambory. A krávy poslal na pastvu. "Hééééééééééj" z úvodní písně nebyl jen drtič rozespalých ušních bubínků, byl to i kódovaný příkaz kravám odebrat se na sraziště vzdálené asi pět kilometrů od jejich domovských stájí v zadní části krivských drevenic. Nijak jinak totiž nelze vysvětlit, že půlhodiny po vydání signálu Miestnym oznamem vyšla z každého domu kráva a samostatně, ukázněně a bez vyrušování se vydala na schůzi. Večer, po splnění miestněoznamovského zadání naplnit vemena, se zase krávy samy vydaly zpět do svých stájí.

Kravám stačila ranní přípomínka a chovaly se rozumně i po šichtě. S obyvateli Krivej to bylo někdy horší. Miestny oznam zajišťoval mír skrze řízení denní činnosti, náplň večerů ale nechával na uvážení krivských občanů. Chlopi nezřídka vymysleli, že je dobré prosáknout se komunistickým ginem zvaným borovička. Za to, že to vůbec nechutnalo jako gin, pak většinou rozbili hubu svým sousedům. A ženské trávily krátký večer postáváním před domem a posmíváním se sousedkám za to, že pracovaly oblečeny jen do osmi sukní místo patřičných devíti. Tedy obvyklý rozklad provázející společnosti konající bez dozoru vyšší moci. Rána však opět patřila Miestnemu oznamu a řád byl obnoven.

Jelikož Miestny oznam mají pouze v Krivej, světový řád je v troskách. Přitom každému, kdo viděl Oznam v akci, je jasné, že je schopen zavést tloušťku, nábytkovou stěnu, Trabanta, plynofikáciju a i jiný blahobyt. Pod jeho vedením všichni fungovali a za svou přijali i jakkoli drsně popsanou budoucnost - vždyť i hrabali seno v šest hodin ráno o letních prázdninách. Ve Rwandě Oznam není a ženy tam hrabaly akorát mačetami usekané ruce. Měl by být všude.

Technicky i funkčně byl Miestny oznam dokonalý. Příkazy byly jasné a velení jednotné, výsledky skvělé. Věděl, co je třeba dělat, popsal, jakým způsobem lze k úspěchu dojít, a trval na tom, že je třeba konat, i kdyby to bolelo. A i když jeho původ je zahalen tajemstvím, já vím, že jej zkonstruoval a dlouho řídil pan Josef Mašín. Ten se také po r. 48 rychle zorientoval a zanalyzoval, co jsou komunisti za pakáž, věděl, co udělat, a konal. A navíc prý má v Kalifornii firmu na elektronické součástky. Náramná shoda okolností.

Oznam mého mládí jistě nebyl prvním prototypem. Co jsem tak pochytil z bible, za pákami Oznamu v prastarých dobách před mým narozením seděl Bůh. Do všeho se šťoural, někoho stále někam posílal, oznamoval pravidla na funkční společnost, byl přísný, ale spravedlivý, a naučil. Všivácký komunismus ale byl asi moc i na Boha. Seknul s Oznamem a nebylo o něm zpráv, dokud se nedávno nezjevil jako černý mesiáš v Bílém domě. Po Bohu byl dalším mistrem Oznamu krivský farář. I ten se tvářil, že všemu rozumí. Mně ale bylo jasné, že jeho šance na úspěch byly pranepatrné. V mých dvanáctiletých očích totiž utrpěl naprostou ztrátu kredibility, když se při kázáních snažil rozpustit jediný solidní důvod, proč chodit do kostela - přesvědčoval totiž mladé dívky, ať nechodí na mše v krátkých sukních a namalované. Po farářovi se oznamování na čas ujal můj dědek, Fraňo Flontek. Taky všechno věděl, a navíc v ruštině, angličtine, němčině a slovenštině. Brzy se zbláznil, což byla jediná rozumná reakce na život strávený trochu za Čehúnú, trochu za fašistů a bohužel hodně za komunistů. Jediné, co z něj za celé dny vypadlo, bylo: "Smrť do dědiny, Mátoha v lese, Smrť sa volá engelšen." Opakované desetkrát. Poslední část úsloví byl název knihy Ladislava Mňačka. Tou dobou zakázaného, a proto se všichni jen bojácně a přikrčeně ohlíželi, když děd oznamoval. Ve šťastném komunistickém státě, který vyvážel svobodu, inspiraci a humanitu do celého světa, si totiž jen blázen dovolil nahlas vyslovit jméno knihy komunistického spisovatele.

Ale k tomu nejdůležitějšímu - jak zajistit pomocí Miestneho oznamu trvalý mír ve světě. Plán je jednoduchý. Nyní nefunkční OSN i s jejími jalovými vojenskými jednotkami se zruší a nahradí se tyčemi s tlampači. Oznam se bude v zájmu rychlejšího přijetí světovou komunitou nazývat "OSNam". Bude-li se postupovat s taktem, lze předpokládat, že lidé si výměny ani nevšimnou. Technické detaily nechám na panu Mašínovi, ale rád bych pomohl s vytipováním kandidátů, kterým by Oznam zvláště prospěl.

Třeba Nigérii. "Vážení občania! Miestny oznam se vrací po kratší odmlce. Včerejší výlet k ropovodu s majzlíkem a kyblíkem byl velkým úspěchem hlavně pro občany v neohořelých zadních řadách. Dnes se ale muži sejdou v šest hodin ráno na poli, nasadí bajonety a kalašnikovem budou šťourat do hlíny do čtyř hodin. Ženy se vydají do džungle, přivedou krávy zpět do ohrady a večer je podojí. Přebytky se prodají na trhu. Ďakujem za pozornosť." Oznam by tam mohl mít tvar hlavy pana prezidenta Obamy. Je hezký, černý a skvěle mluví. Navíc, jak bylo řečeno, je mesiášem, což si třeba půlka Američanů štastně uvědomuje a Nigerijcům by to taky jistě brzy došlo. A kdyby bylo třeba postřílet ty, kteří Oznam neposlouchají, tak příkaz k exekuci vycházející ze spřízněně vypadající hlavy by jistě byl pro všechny mnohem stravitelnější. Navíc se pan Obama často a rád omlouvá.

Nebo verze Oznamu pro Írán. Vypadala by jako plechovka kokakoly, které si tam váží, přestože jejího stvořitele, Velkého satana, upřímně nesnáší. Oznam by konstruktivně ocenil pokroky v jaderných technologiích, které se přihodily v bezoznamovém období. V zájmu míru by však dnes poslal muže do technologických škol, aby se poprvé naučili zpracovávat ta velká množství íránské ropy na benzín. A ženy do Kalifornie, kde by jim bylo vysvětleno, že muž si pere ponožky sám, což by po uvedení do praxe jistě zbrzdilo ambice Íránců dobýt svět a přeměnit ho na kalifát.

Či verze pro Afghánistán. Jelikož tam nikdo neumí ani psát, ani počítat, a naučit se mluvit plánují na příští století, současná verze Oznamu v tvaru ocelových ptáků typu Predator s raketami Hellfire na břichu tam asi bude fungovat nejlépe. Což navíc i přispěje k zvýšení důvěry skrze přirozený obdiv Afghánců k svobodomyslným orlům. Nyní tam muži umějí pouze zatáhnout za spoušť samopalu. A ženy pěstují makovice. Neví se přesně proč, ale zdá se, že dlouhé stvoly makovic zaseknuté za spouště umožňují mužům zastřelit neposlušné manželky bez toho, že by museli opustit místo vzadu u ohně. Nicméně poselství Oznamu se bude od standardního krivského vydání lišit jen v maličkostech. Muži půjdou zorat pole pro pěstování makovic. Ženy pak budou poslány zasít a zalévat. Až makovice vyrostou, muži je posekají a ženy je vzápětí zaorají. Všichni vyhrají.

Trochu jinak by tomu bylo v Rhodesii. Oznam by kriticky zhodnotil úsilí místních Bimbazwanů o zvýšení úrody na farmách bílých farmářů srkze zadupání bílého krtka do země, nicméně pro příští dny by přinesl nový plán. Muže by poslal zažádat Británii o dočasnou koloniální správu, ženy pak aby navařily na hostinu pro kolonizátory. Zbytek by se, po usilovné práci na všech stranách, jistě nějak příznivě vyvrbil sám.

A příslib pokroku by přinesl Oznam i pro palestinské Araby. Ti získali Oznam vyzvednutý z potopené německé ponorky. Fašisté jej ukradli za války v Krivej, a snažili se ho spravit nepasujícími německými elektronkami. Porouchaný a rezavý model Oznamu bohužel vydával podivné instrukce. Na povrchu vypadaly rozumně (tedy aspoň pro jednu stranu), ale celkově nebyly v duchu dlouhodobého záměru Oznamu. Třeba v r. 1948 je rachotivým německým přízvukem naváděl takto: "Vážení občania! Mnozí Židé drze přežili Holocaust a nyní v sousedství ještě drzeji tvrdě pracují, a mají tak neférově více. Odejděte, prosím, na chvíli ze společné země, hrdinští bratři z okolí Židy rychle a kobercově vyhubí a vy se pak budete moci vrátit do nově získaného blahobytu. Ďakujem za pozornosť." Současný Oznam bude ve svých návodech méně dětinský. Zjistil, že k ničemu nevedlo nabádání Gazanů, aby trubkami v židovských sklenících prohnali vodu, místo jejich oblíbeného použití k výrobě raket. Arabské muže tedy pošle se zvonečkem (zařízení na dlouhé tyči určené k extrakci peněz ze sedících návštěvníků katolických kostelů) do Abú Dhabí či Dubaje. Palestinským ženám pak přikáže z přinesených peněz vystavět prosperující města s mrakodrapy a ekologickou urbanistikou. Moudrý Oznam stavitelskou funkci přidělí ženám, protože ví, že arabští muži, poučení po návratu z Dubaje, budou chtít vykonávat hlavně funkce tvůrců a vybíračů úplatků ve státní správě. Opravdovou stavitelskou a jinou práci převezmou z rukou Indů až po delší oznamově-výchovném úsilí. Kdyby náhodou kus gazského Oznamu byl ustřelen zbloudilou domáckou raketou a nebylo mu rozumět, zavede se Oznam pro izraelské Židy. "Vážení občania! Pro trvalý mír je třeba poučit se z nedávných dějin. Muži půjdou hodit všechny bomby dostupné v izraelské armádě za plot Gazy a do arabských území Judey a Samaří čili Západního břehu Jordánu. Na povrch to vypadá zvláštně, ale je to praktické. Kategorie jako svědomí necháme pro zajímavou vnitřní diskusi. Můžeme-li odvodit z postoje mnoha vlád k událostem minulým, světu to totiž bude tak nějak sympatické, nebude to považovat za agresi, a nejpozději do pěti let zapomene. Stačí dostatečně dlouho lhát a dělat ze sebe oběť a veřejné mínění bude na vaší straně. Ženy půjdou vysvětlit tuto logiku mullahmedínežádům do Íránu, kde mohou očekávat vřelé přivítání plné vzájemného respektu. Ďakujem za pozornosť." Ač Oznam násilí nesnáší, ví, že k míru lze dojít různými způsoby a není třeba tvrdohlavě zkoušet nefungující řešení.

Oznam by jistě užili i v zemích víceméně prosáklých mírem. Tukem nahluchlou Evropu by opět marně popíchnul omletými nesmysly, jako že svoboda není zadarmo a občas se za ní bojuje. Američany by vyzval k zamyšlení o americkosti. Tedy jestli je opravdu třeba opustit unikátní kulturu, kde lidé a komunity se starají o sebe, a místo toho převzít evropský socialismus, kde o zaměstnání, bydlení, zdravotnictví, školství a kouření se stará vševědoucí stát. Či se zakopat do ještě otravnější verze, evropského socialismu amerického, kde se právníci za pomoci soudních porot obsazených hysteriky starají o vymazání jakéhokoli náznaku rizika spojeného s žitím života. Což vbrzku povede k celkem logickému zakázu života samotného.

Jestliže lidstvo nebude tak moudré jako obyvatelstvo Krivej a bude Oznam ignorovat, může nás hřát pomyšlení, že aspoň na Oravě bude kontinuita zachována pro příští vnímavější generace. Funkci Oznamu udržuje duo miestnych občanů Ján a Peter Džubek, kteří všechno ví, protože můj dědek jim to ještě před zblázněním všechno řekl. Vůbec nepochybuji o tom, že Krivá je mimořádně vybavená stát se kolébkou moudrosti a řešit problémy budoucnosti. Vždyť půlka pohádek a místních legend se zaobírá tím, jak se ubránit Turkovi. Na neutralizaci druhé půlky, věnované obdivu zloděje Jánošíka, Oznam dlohoudobě a neúspěšně pracuje.

Oznam nezpomněl ani na mě. Až mě zítra v pět ráno probudí, přinese mi na míru šité instrukce: "Vážený občan! Je dobře, že také ty všechno víš. Jedna věc ti ale chybí. Takže v neděli mazej zpátky do kostela, neruš, poslouchej a přemýšlej. Nic chytřejšího pro zachování dlouhodobé prosperity lidstva zatím nikdo nevymyslel. Ďakujem za pozornosť."

Obrázek. Miestny oznam v terénu. Nižný koniec, obec Krivá, p. Dlhá nad Oravou, okr. Dolný Kubín. Zařízení "Miestny oznam" vyvrátilo podezření, že i o letních prázdninách intenzita zvuku klesá s druhou mocninou vzdálenosti. Moje hlava se nalézala 20 cm od hlavy postele, hlava postele 30 cm od okna. Část střechy přikrytá plechem z asflatových sudů vyznačuje oblast, kde Miestny oznam silou zvukových vln serval tradiční dřevěné šindele.

Tucson, Arizona, 9. 5. 2009

neústavní nesoudný