Jdeme lesem, který je na mnoha místech prostřídán mýtinami. Kůrovec pracuje neúnavně, je to cílevědomý a pilný brouk.

V tom slyšíme hučení a řev na kraji jedné z mýtin. Že by parta dřevorubců? Přicházíme blíž, ale vidíme jen obrovské ocelové zvíře a v jeho útrobách jediného muže. Nikdo jiný se na mýtině nenachází. Kde jsou další dělníci, vždyť jedni musí kácet, jiní osekávat větve, další to musí rovnat, ne? S údivem zíráme, jak se zvíře neomylně blíží ke stromu, už po něm natahuje svůj dlouhý chobot a jde po něm! Ocelová tlama strom v několika sekundách podřízne skoro až u země, v drápech si ho otočí, a už jede po kmeni ostrými zuby. Kmen je najednou úplně holý, ale to ocelovému mastodontovi nestačí. Další sekunda a na hromadu třímetrových polen padají další a další… Už není strom, zůstala jen polena a pařez a i ten je zvířetem dohladka zarovnán.

Správně jste pochopili, že se nejedná o zbloudilé ocelové zvíře, ani o vynález z verneovky. Je to počítačem vybavený harvestor. Víceoperační stroj, který stromy při těžbě dříví kácí, odvětvuje, rozřezává a ukládá a to vše v jednom cyklu. Celá akce trvá jen několik málo minut.

Ano, byli jsme očitými svědky technického pokroku, kdy práce rukou je nahrazena prací robota. A tento robot mohl vzniknout jen díky činnosti lidského mozku. Člověk si svým umem přírodu stále více přetváří ke svému prospěchu. Ale příroda ještě neřekla poslední slovo, znovu a znovu člověka překvapuje.

A my, lidé obdaření inteligentním mozkem, se nestačíme mnohdy divit. To aktuálně dokládají události tohoto jara koronavirového, nebo chcete-li covidového jara roku 2020.

http://www.marcela-matejkova-story.estranky.cz