Už tu máme jaro. Otvírání studánek. Žehnání motorek. Koncem tohoto měsíce se koná v kostele Nanebevzetí panny Marie v Chrudimi na Resselově náměstí Źehnání motorek. Motorkáři z okolí už mají naleštěné mašiny a od rána se budou sjíždět na nádvoří pivovaru Pernštejn v Pardubicích. Odtud pak pojede spanilá jízda v délce několika kilometrů a celá kolona v rozpětí 5 km se vydá na cestu Vysočinou přes Hlinsko v Čechách do Chrudimi na náměstí ke kostelu. Trasa je předem nahlášená a schválená.

Je to nezapomenutelný zážitek čekat na příjezd kolony na náměstí. Nemíří sem jen motocykly, ale i davy lidí. Přijdou si prohlížet stroje, pokochat se tím nablýskaným plechem, skrytými koňmi pod kapotami, vůní benzínu a hudbou motorů. Kdo zaváhá, nemůže se už do kostela prodrat. Kostel bývá našlapaný mladými lidmi v kožených kombinézách. Jejich helmy stojí jak vojáci v několika řadách uprostřed kostela mezi lavicemi a čekají na posvěcení. Pan fařář při pohled na napěchovaný kostel se cítí být spokojený a má připravenou řeč o svatém Kryštofovi, patronovi poutníků a řidičů. Je hlavně ochráncem před nenadálou smrtí. Posvětí kropičkou s posvěcenou vodou všechny helmy a dokonce vychází na náměstí a pokropí všechny motorky, aby byly chráněny před neštěstím a havárií.

I stála jsem vloni někde v tom davu na náměstí a vzpomínala si, jak jsem kdysi před léty jednoho rána vešla do tohoto kostela se pomodlit za zdárnou maturitu. Je zajímavé, že si člověk na kostel vzpomene, až když je mu úzko nebo když mu teče do bot.

Často bývám svědkem společného odjezdu spanilé jízdy. Desítky motorek čekají na startu připravené jako chrti vyrazit. Všichni sedí na mašinách a čekají na povel. Je ticho před bouří a najednou všichni téměř v téže minutě startují. To nezazní rámus ani řev, to se spustí nádherná hudba motorů, která vystřelí z jednoho zdroje, všechny si naráz podmaní a přihlížející mají slzy v očích. Jeden můj starý známý mi řekl: Na pohřbu si nepřeju žádnou dechovku, ale ať mi naposled spustí motory. To je pro mne ta nejkrásnější hudba. A já mu věřím.

Motorkáři se nerozjíždějí zběsile ani bláznivě, jedou podle předpisů v klubku a svou spanilou jízdu si vychutnávají a užívají. Žádná jízda o samotě se nemůže vyrovnat té sounáležitosti jízdy ve skupině. Lidé na nás mávají a my je zdravíme, říkají. Jízda ve skupině se nedá ničím nahradit. Jsme součástí celku, což nám dává pocit jistoty a štěstí. Nejsme tak zranitelní, jako když jedeme sami v provozu mezi auty a kamiony. Ve skupině nám nehrozí nebezpečí. Každý nás respektuje. A nakonec s posvěcenými motorkami máme podvědomou jistotu, že nás patron Kryštof ochrání.