Píšu tohle Poslední slovo do foroty, se čtrnáctidenním předstihem. Dnes letím fotit do Číny spolu s výpravou dalších fotografických maniaků. Poletíme z Ruzyně a teď, ráno, koukám, co internet přinesl zajímavého a čtu, že na letišti v Ruzyni je připravena termokamera, která dokáže odhalit horečku. Zase jedna kamera navíc. Předloni, když jsme se s podobnou výpravou vraceli z USA, strčili našeho kolegu na letišti v Atlantě do takové bedny, která umí fotit nahé tělo přes oblek. Další kamera. Objektiv je v každém lepším telefonu a je to objektiv fotoaparátu, ba i videokamery. Kdykoli nás někdo může natočit a nafotit a strčit na internet.

Děje se to a jsou s tím maléry. Žáci natáčejí učitele, spolužáci spolužačky. Nervy tečou, i sebevraždy byly, k takovým tragédiím dochází. Je to úžasná příležitost pro parazitní vrstvu společnosti, jíž se vznešeně říká politická reprezentace. Může skákat po této trampolíně, může si cvičit důvtip, jak „zabránit sebevraždám frustrovaných dívenek“.

Bylo by dobré připravovat už docela malé děti na to, že je může kdykoli kdokoli (atd.) a vysvětlovat jim, že to patří k životu a že si nemají nic dělat z toho, že je někdo „dá na internet“. Utvrzujme děti v přesvědčení, že v podobných případech je idiot vždycky ten druhý, ten mrzký padouch, který cosi potajmu ukuchtil a potajmu zveřejnil.

Sám pojem zveřejnění přestává mít smysl ve společnosti, kde je prakticky vše veřejné, jelikož všude jsou nějaké elektronické oči a skoro nenajdete skupinu, kde byste se před kamerami schovali. V té souvislosti mě napadá, a jak je to se záchody?

Zatím na nich kamery nejsou, aspoň doufám. Zdůrazňuji slovo „zatím“. Pak se ukáže, že záchody jsou bezpečné útočiště teroristů, kteří tu aktivují svoje bomby a mají v kazetách na toaletní papír mrtvé schránky. Hned na to přibude k piktogramu panáčka a panenky piktogram kamery. Jste sledováni i zde, a svět bude zase dokonalejší a zase bezpečnější.

Je to pochmurná perspektiva, do určité míry a do určité doby. Infrakamera na letišti je první krok do nové éry. Zatím je, jak se domnívám, hloupá, zatím nedokáže určit diagnózu a pošle do karantény i člověka, který je rudý v tváři prostě proto, že... se zrovna dozvěděl, že někdo dal na internet jeho choulostivou fotku. Za deset let, možná dřív, bude taková kamera spojená s elektronickým diagnostikem. A kamera na záchodě s elektrotechnickým pyrotechnikem. Vždyť my se stydíme před jinými lidmi. Před umělou inteligencí se ostýchat nebudeme. Slečna piští, když na ni nemrava kouká dírkou do šatny na plovárně (a pak svlečená jde ven a je na očích všech). Bude pištět, když se na ni bude dívat robotovo oko?

Je za tím mnoho vrstev lidské psychiky. Slečna nepiští kvůli samotnému aktu „dívání se“, ale piští proto, že předjímá emoční děje tímto díváním vyvolané. Stručně řečeno, robot nemůže mít erekci.

Zatím.

Tohle slůvko se mi plete pod prsty, kdykoli se snažím o předpověď čehokoli. Nevyzpytatelnost je charakteristický rys věcí příštích. Jak řekl Samuel Goldwyn, předvídání je neobyčejně obtížné, zvláště pak, jde- li o budoucnost. Slůvko „zatím“ je dobrá berlička. Váže nás s přítomností. Na záchodě nejsou kamery a roboti nemají erekci. Máme o co se opřít!

Až na to, že to slovo „zatím“ je umíráček přítomnost. Co je teď, nebude zítra. Říkejme to našim dětem, ať jsou připravené. Na cokoli.

My jsme nebyli, proto někdy koukáme jak vyorané myši.

LN, 11.5.2009