Neviditelný pes
První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996Diskuse k článku
FEJETON: Zápisky zoufalého lékaře - pokrok nezastavíš
Upozornění
Litujeme, ale tato diskuse byla uzavřena a již do ní nelze vkládat nové příspěvky.
Děkujeme za pochopení.
|
M. Pivoda 15.4.2019 16:25User-friendly interface Z takových a podobných případů, jaký uvádí MUDr. Vodvářka, ve svém byznysu mimořádně uspěla například firma Apple Inc., protože její výrobky musely vždy mít uživatelsky přátelské rozhraní. A Steve Jobs za porušení toho pravidla z firmy i zaměstnace vyhazoval. A v Česku? Můj první článek v časopise MAA (někdy v roce 1975) se týkal právě toho uživatelsky přátelského rozhraní. Nejsem si jist, zda se čeští ajťáci tomuto tématu při svém studiu dnes již (a dostatečně) věnují. Na školách informatiky býval vždy důraz na algoritmy a logiku. V České spořitelně například nedávno zavedli nový software, který se jmenuje George (docela netypické české jméno, viďte?), a ten má horší uživatelské rozhraní, než měl jeho předchůdce. Alespoň to je to, co tvrdí lékaři, coby uživatelé (end-users). Marketingově se vás tato organizace bude ale snažit přesvědčit o opaku. Pokrok v marketingu je naopak zřetelně viditelný a existuje také vyšší sebevědomí pracovníků (zejména po absolvování kurzů asertivity: pevný stisk ruky a přímý pohled do očí, ...). |
|
|
O. Prokop 15.4.2019 10:46Mezi řádky ... z článku kromě jiného plyne, jak je nízká cena práce lékaře. Který musí ťukat( ať již dříve do stroje, nebo nyní do PC). Na západě jsou si toho vědomi, postavení lékaře je na jiné úrovni a mají tam písařky. Podle ekonoma Ricarda by cena práce měla odpovídat i času potřebného, aby tu činnost mohl provozovat. Což u začínajícího lékaře je 6 let, u atestovaného 12 let. A mít po 12 letech 350 Kč hrubého za hodinu? Prostě v našem socialistickém zdravotnictví to tak je. A při podfinancování a personální devastaci to bude jenom horší. Lékař 300 hodin měsíčně v práci a navíc po práci ťuká do stroje, aby dopsal vše, co nestihl při tom extrémním počtu pacientů. Musí, hlavně z forenzních důvodů. |
|
J. Lepka 15.4.2019 10:24Již někdy v devadesátkách jsem byl nucen absolvovat jakési ultrazvukové vyšetření. Nejenže ho tenkrát prováděla sama primářka, ale ta dáma dokázala psát na počítači všemi deseti obdivuhodnou rychlostí a ještě se mnou současně komunikovala s naprostým přehledem. To jsou vlastnosti dané pouze ženám! Když jsem jí, poněkud udiven touto schopností, položil otázku, odvětila (a stále psala!): Zaplatila jsem si kurz psaní všemi deseti, jinak bych nic nestihla a přitom i ta lékařská zpráva byla prosta překlepů. Ať si genderisty užijí: tohle žádný chlap nedokáže!!! |
|
|
V. Kolman 15.4.2019 10:51Re: Již někdy v devadesátkách S vlastností žen, dělat více věcí najednou, máte pane Lepko pravdu. Najdou se ale výjimky i mezi muži. Stalo se mi před mnoha desetiletími, že jsem potřeboval něco vyřídit s radioamatérem, který právě zapisoval (rukou) šifrovaný text, řítící se na něj ze sluchátek ve formě teček a čárek (morzeovka) rychlostí kolem 180 znaků/min. Usmál se na mě a pravil: "Co potřebuješ?" Já na to: "Počkám, až dopíšeš, nebudu tě rušit." Radioamatér mě šokoval sdělením, že můžu klidně mluvit. Jemu že "to jde" z uší rovnou do ruky a nemusí na to vůbec myslet. Podivuhodná a pro mne stále ještě (u mužů) nepochopitelná vlastnost. |
|
|
J. Jurax 15.4.2019 12:29Jojo, na vojně - svobodník základní služby, radista, seděl v Třinci, jedno rádio hrálo Luxembourg, radista labužnicky kouřil vonnou startku, zapíjel lahvovým, zaníceně diskutoval o dívkách z internátu situovaného poblíže kasáren a ruka mu jela a zapisovala skupiny čísel, které mu pípaly do do jednoho sluchátka; druhé měl nad uchem, aby se mohl účastnit diskuze. Nejmenovaný výcvikový prostor, západní vojenský okruh, léto 1973. |
|
|
Z. Lapil 15.4.2019 17:33Re: Již někdy v devadesátkách Takovou automatiku si představit dovedu. Skutečnost, že jde něco z uší rovnou do ruky a mozek to vynechává, zkušenost mám, i když opačnou. Zpívám, a to tak, že z not. Vím, jak se která jmenuje, ale to vynechávám, funguje zkratka papír - oko - kmitočet hlasivek. Fajn. JENŽE existuje něco jako houslový a basový klíč, výsledkem čehož je, že někdy se noty píšou tak a jindy o čtyři klapky klavíru jinak. Věřte nevěřte - jeden umím, ale ten druhý mi dělá těžké potíže: skutečností, že ten samý "obrázek" znamená najednou něco jiného, jsou moje vnitřní dráhy zcela rozhozeny. Takže tak trochu nechápu, že klavíristi hrajou jednou rukou tak a druhou onak. A je pravda, že nic dalšího k tomu nezvládnu. Muzikanti ocení, že se mi tak jednou podařilo, zaplaťbůh na zkoušce, vletět dvakrát do té samé pauzy. Přišla SMS. |
|
|
P. Hlosta 15.4.2019 8:58Pokrok ne, zastavíš! :-) Děsí mně, že přijde další fáze pokroku, že budou zrušeny reálné peníze a platby půjdou virtuálně. Doufám doslova, že se toho nedožiji, že nebudu k tomu donucený. Straší i představy, že zmizí řemesla, jako zedník například, protože se budou domy tisknout obří tiskárnou. Dokonce i jídlo už dokáží nějak vytisknout, jsem zaregistroval na internetu. Taková hospoda je snad snem IT fanatika, leč nás samouky na PC děsí. Možná bude virtuální i potěšení z oplodňování a potomky inseminačně zajistí počítači řízený automat. Mládí se nebojí, protože nemá zkušenosti, pravil jakýsi klasik. Takže mé obavy z technologií nové doby berou mladí se shovívavým úsměvem. Ještě nemají totiž tu zkušenost, že i na ně dojde a oni se budou nuceni přizpůsobovat daleko novějším technologiím, než jsou dnes, což psychicky pro ně bude nám starým podobné. Pokrok... Magické optimistické slovo, které se ve společnosti nesluší hanit. Za sebe říkám pokrok probůh už ne! Zastavit se nedá, ale dá se mu uhnout(?), nebo si ho zastavit pouze pro sebe. Ještě že mám tu zahradu, kde si rýčem, motykou a v rámci technologií dřívější doby, vypěstuji zeleninu, ovoce a pot na těle. Při tom zapomenu na své nervy z toho, že syn letí služebně do tramtárie, teď například do Číny. Potomkům pokrok nezastavím. Bohu dík! ;-) |
|
|
Z. Rychlý 15.4.2019 7:00Třeba taková CNC mašina je proti obyčejnému soustruhu taky hodně složitá. Ale, když se to umí - je to nesrovnatelné. Byť to není snadné, k technickému pokroku lépe radostně přistupovati, nežli se naň zavile tvářiti :-) Chytrý telefon nechci, již ten "obyčejný" ze mně občas dělá hlupáka. A to ještě u nás nepropukl naplno IoT (internet věcí) - že třeba v klice a zámku u dveří bude mikroprocesor s Modrým Zubem, by snad ani J.Verne nevyfantazíroval. |
|
|
A. Hrbek 15.4.2019 6:05Bohužel stále 90% doktorů ťuká do klávesnice dvěma prsty. I když někdy docela rychle. |
|
M. Mikulec 15.4.2019 9:53Re: Bohužel Jako policajti. :-) |
|
|
J. Lepka 15.4.2019 10:17Re: Bohužel Až na obsah, že, ten lékařův se obvykle gramatickými chybami a zdeúředním newspeakem nevyznačuje. |
|
|
M. Mikulec 15.4.2019 10:22Re: Bohužel To byste se divil. |
|
|
J. Lepka 15.4.2019 10:27Re: Bohužel Já už mám vydivíno. A gramatické chyby sice vídám i u jedinců pyšnících se akademickým titulem, ale to neznamená, že je toleruji, ale u lékaře jsem se doposud nesetkal s případem : U syna Gogy nebydlí. |
|
|
I. Procházková 15.4.2019 23:34Re: Bohužel I u lékařů se vyskytují pravopisné chyby (hlavně i-y). Kdysi mi prošlo rukama cca 8000 chorobopisů (patřilo to bohužel k pracovním povinnostem) a fakt jsem se nestačila divit. Totéž u vysokoškolských profesorů... |
|
M. Prokop 15.4.2019 12:07Re: Bohužel Policajti jen jedním. |
|
|
I. Procházková 15.4.2019 3:05Checht! Na počítač jsem se radostně vrhla v roce 1991 - nebyl napojený na síť, měl jen textový editor T602, ale zaplaťbůh za něj, byla to velká úleva. Psát s průklepáky, proloženými kopíráky (1+9) - to už radši ne. Doma u rodičů jsme kdysi měli starý americký stroj Smith z 30. let, v práci pak nejčastěji Zetu nebo Consul. Elektrický jsem měla až v roce 1990. Vím, co obnáší psaní propoušťáků, taky jsem si to vyzkoušela - jako zdravotní sestra a potom sekretářka na interně. Litovala jsem lékaře, kteří psát na stroji neuměli a datlovali jednu stránku půl hodiny. Pravé eldorádo ale nastalo, když naše pracoviště napojili na síť, často jsme šátrali na netu (někteří výtečníci hrávali karty) a psaní ve Windows bylo taky výhodnější, s mnoha funkcemi. Když jsem odešla do důchodu, pořídila jsem si komp domů a radši tady ani nebudu ventilovat, kolik hodin denně u něj strávím (stejně by mi to nikdo nevěřil). Jak jsme jenom mohli bez PC žít? :-)) |
|
|
L. Písařík 15.4.2019 9:25Re: Checht! Pokrok nezastavíš a bojovat s ním je nadlidské. Moje dcera před 35ti lety vyslechla naše povídání o mládí a pravila: Jak jste mohli žít bez televize? Nyní, ve pokročilejším věku, obdržel jsem od syna chytrý telefon, moc jsem ocenil, že se dá do něj diktovat, bohužel však píše něco jiného, než říkám, zřejmě už je dokonce vychytralý a tak mi nezbývá, než svými prsty kopáče datlovat na miniaturní klávesnici, usoudil jsem, že ty hračky jsou opravdu pro děti. Vejdeš do šaliny, děti sedí a hledí do mobilů, nedávno jsem byl poučen proč: v šalině jede wifina zdarma. |
|
|
J. Jurax 15.4.2019 12:50No jo, sedmiletá vnučka mého kamaráda poslouchala řeči dědků v zahradním restaurantu, pak zatahala toho svého za rukáv a s očima vykulenýma se zeptala: Dědo, ty jsi když jsi chodil do školy fakt doopravdy vůbec neměl mobil? Ani takový ten starý s tlačítkama, co má babička? A jak jste se domlouvali s kamarádama? A my jsme si museli dát na oslavu pokroku rundu alkoholu s lidskou tváří. |
|
|
I. Procházková 15.4.2019 22:59Re: Jak jsme se domlouvali s kamarádama? Jednoduché - po splnění domácích povinností jsme lítali venku, hráli všelijaké hry (nejvíc vybíjenou nebo na schovku) a tudíž jsme se domlouvali rovnou per huba z očí do očí...:-D |
|
|
J. Jurax 15.4.2019 12:57No jak ... četli jsme knížky ... pro mladé: knížka jsou potištěné listy papíru po jedné straně obmyslně spojené, aby to drželo pohromadě. Fungují i tam, kde není signál ani wifi. Nejsou interaktivní! |
|
|
Z. Lapil 15.4.2019 17:16Re: Tohle znáte? http://www.inflow.cz/kniha-revolucni-prulom-v-it Každá stránka je opticky snímána a informace jsou registrovány přímo ve vašem mozku. Pohyb obsahem KNIHY je řízen pouhým pohybem ruky držící list. |
|
|
J. Jurax 15.4.2019 20:07Dokonalé! :-) Pokrok se nedá zastavit! |
