Z našeho světa se vytrácí testosteron. Pomalu, nenápadně a patrně nevratně.

A nejenže se vytrácí, on je přímo vytlačován. Kým? Mediálním klimatem, společenským prostředím. Možná to souvisí s oteplováním, kdoví.

A nenajde se skoro nikdo, kdo by testosteron hájil. Takový bude hned označen za macha a za trest nejspíš oblečen do růžovoučkého voňavého oblečku. Vždyť se podívejte kolem sebe. Podívejte se na naše politiky, zpěváky, herce, sportovce. Aby mezi nimi člověk hledal chlapa lupou.

Prosazují se nekonfliktní uhlazení metrosexuálové, co každému vyhoví, na každého se duchaprázdně usmějí, a kdyby měli bouchnout pěstí do stolu, nejspíš si ji zlomí. A vypadá to, že dnešní veřejnost má takovýhle typ muže - nebo spíš mužíčka – ráda.

Veřejnost dnes preferuje muže konsenzu, bez pevných postojů, takové, kteří se vždy dohodnou. Míváme často mylný dojem, že od těch jemných typů nám nic nehrozí. Ale kdepak. Chvíli si nedáme pozor a oni nás obklopí tou svou nasládlou barevnou lepkavou polevou a my najednou zjistíme, že neuděláme ani krok svobodně.

Dnes je běžně přípustné dělat si z mužů a mužství legraci dokonce i v televizi před desátou hodinou. Třeba že se netrefí na záchodě do mísy. Jenže mísa byla vynalezena k jinému účelu! Jsme diskriminování absencí pisoirů v bytech!

Nenechme zahynout testosteron, postavme se na jeho obranu. Na obranu mužnosti. I vy ženy ho chraňte!

Nebo - až zas dojde na tu počuranou podlahu kolem mísy - připomeneme my vám, že vás se zas neumí pět najednou vyčurat do jednoho kýble.

Psáno pro DVTV