Zase jednou je tu listopad. Nemohu říci, že by to byl můj oblíbený měsíc - míň rád už mám snad jen únor.
Myslím, že ten letošní listopad si obzvlášť užijeme, neb s listopadem je tu výročí - to listopadové a tentokrát třicáté.
Je nepochybné, že se zase jednou dostaví majitelé „pravdy“ a pokusí se nám vysvětlit, že vlastní kromě pravdy i tohle výročí - a především patent na to ho vykládat. Dozvíme se, jak nesnesitelné je naše současné bytí a jaký ráj na zemi by nastal, kdyby oni...

Vychází to tak, že jsem v minulém režimu prožil cca polovinu svého dosavadního bytí. Mohu tedy srovnávat i vykládat. V rozumném věku jsem prožil kus předchozího režimu, zažil jsem konec roku 89 na pražských ulicích a zatím ještě nesenilním.

Po minulém režimu určitě neteskním. Mé stávající „nesnesitelné“ bytí je nesrovnatelně lepší, než by bylo, pokud by nám nějakou zlomyslností dějin zůstal zachován reálný socialismus.
Je pravda, že na přelomu režimů jsem si mnohé představoval jinak – a nejen já. Byli jsme svým způsobem naivní a spoustu věcí jsme si nedovedli představit - něco, jako dnes ti afričtí migranti, co jdou za rájem do Evropy.
Ať už těch minulých třicet let proběhlo, jak proběhlo, když to srovnám s perspektivou, kterou jsem měl ještě v říjnu 89, dopadlo to báječně - budiž jméno Páně pochváleno.

To, že to takhle vidím, že nás to tak nejspíš vidí většina, těm, kteří to výročí chtějí jen pro sebe, určitě vadit nebude. Naše názory jsou pro ně nezajímavé - jsme ti staří nevzdělaní, chudí, z venkova. Co na tom, že například na mne by z toho všeho se skřípěním zubů možná pasoval jen ten věk.

Už se připravují ta správná shromáždění - demonstrace za pravdu a lásku. Na podia nastoupí obvyklá skvadra politických nýmandů, které bude potřeba něčím vyfutrovat, aby to v té televizi vypadalo - dostaví se celebrity.

Taková celebrita, to je zvláštní jev, známý už od antiky - našinec tomu říká profláknutá držka. Některé ty lidi mám celkem rád, většina z nich je mi lhostejná a z některých se držím za hlavu. Ale to není nic proti ničemu, to k mediálnímu světu patří.
Dalajláma se stal celebritou proto, že se s ním všichni fotili. Jednak to byla exotika, jednak měli pocit, že je to duchovně osvítí, a byla to báječná příležitost, jak být vidět. Osvícení se sice nedostavilo, ale z dalajlámy to udělalo globální star.

Možná bych si od dalajlámy nechal poradit stran toho osvícení. V tomhle punktu není celebrita, ale odborník. Určitě si od něj ale nenechám radit, koho půjdu příště volit nebo jak se vaří roštěná (to už vůbec ne, on je dalajláma vegetarián).
Tak trochu se obávám, že část mých spoluobčanů by si nechala poradit i tu roštěnou.
Na těch pódiích to bude obdobné. Sejde se tam pár popových hvězdiček a pár lidí od divadla a budou vykládat své názory na cokoli - především na to, kdo by tu měl vládnout bez ohledu na výsledky voleb.

To, že budou vykládat své názory, není nic proti ničemu. Jejich názor je stejně relevantní jako názor kohokoli, kdo se pod to pódium dostaví, a také kohokoli, kdo se nedostaví. Na pováženou je jen to, že organizátoři této reality show se pokusí prezentovat to tak, že k národu promluvily autority – inu, nepromluvily.

Pokud ke mně promluví o divadle někdo z herecké branže, někdo zkušený a uznávaný, je to odborník a autorita. Pokud ke mně týž člověk promluví o politice nebo vaření, je to zajímavý názor spoluobčana nebo amatérského kuchaře - nic víc, ale také nic míň.

Držme se toho, že máme vlastní hlavy a pokud jde o politiku, nejsou o nic horší, než ty hlavy profláknuté z televizních seriálů.