Třicátý duben připadl letos na pátek. Už podruhé jsme přišli o oblíbenou podívanou či veselici, přišli jsme o pálení čarodějnic. Tedy, upřesním. Přišli jsme o masovou veselici. V naší komunitě se pálení koná důstojně, pod dohledem obecního úřadu v součinnosti s místními hasiči. Předcházejí přípravy, je třeba natěžit dřevo, navozit ho a sestavit hranici. To je vždycky důkladná konstrukce z trámů, pěkně proložená větvemi, aby hranice lépe hořela. Nakonec povolaná osoba posadí na vrchol dřevěné pyramidy hadrového panáka v podobě čarodějnice.
Už loni to kvůli covidu nebylo a také letos se pálilo privátně. Kamarádi nás zvali na páleníčko k nim na zahradu ve Vraném, ale nestihli jsme to. Rád bych se s kamarády viděl, oni jsou prodělanci, má žena je prodělanec, já jsem očkovanec, máme tedy neviditelný covid pas a mohli bychom tedy společně někoho upálit. Tak třeba až příště.
Pozorný posluchač možná pochopil z mých slov, že nejsem velký fanda této slavnosti. Má pravdu, pochopil správně. Ta čarodějnice na špičce vatry mi vadí. Není mi dobře u srdce, ani když děti u nás nesou smrtku ze vsi, to máme v lese potůček a k němu se zjara ubírá průvod taktéž s hadrovou babou a ta je pak zapálena a do vod potůčku vržena. Ale to je přece jen symbol zimy a když zima odejde, přece jen jsme asi všichni rádi. Kdežto čarodějnice?
Je to minulost, naposled se u nás takto zabíjelo před více než třemi sty lety. Sám proces upálení se proměnil v rodinnou zábavu, provozovanou ať už masově na prostranství někde za vsí, nebo jako teď soukromě na zahrádce. Ale ten princip zůstal. Důležité je, aby se oběť nemohla hájit. Je odsouzená dopředu. Jak je to s důkazní povinností? Není žádná důkazní povinnost. Ten kdo je vinen je vinen prostě proto, že ho obvinili. Z čarodějnictví byli často viněni úspěšní, zámožní občané. Tak i dnes napočítáme víc sexuálních predátorů mezi podnikateli a herci než mezi dělníky z doků a sběrači bavlny. Vidíte toho chlapa, co veze na rudlíku bednu? Ten mi v roce 1997 sáhl na koleno. Tak tohle v kantýně asi neuslyšíte.
Ale co, dostal jsem se daleko od původního námětu. Masové upalování se letos opět nekonalo. A co masové udávání? Toho jsme si v minulém století užili víc než dost. Snad proto se u nás zatím neujalo. Máme to za sebou, prodělali jsme si to. Jsme prodělanci imunní vůči štvanicím na oběť bez možnosti obhajoby. Tak aspoň si to myslím a kéž bych měl pravdu!
Vysíláno na ČRo Plus, publikováno na www.rozhlas.cz/plus