Je už to tak mezi lidmi zavedeno, že nás přitahují nehody a čím je nehoda větší, tím líp. Z nehody je katastrofa a když je skutečně pořádná, tak je to apokalyptická katastrofa. Jak se žije po takovém maléru, se píší příběhy a natáčejí filmy. Děje to to už dlouho, sám jsem jeden takový drasťák napsal, jmenuje se Tma. V poslední době se tomu říká postapo, tedy že je to o životě po apokalypse. Co lepšího si pustit v předvečer prvního jarního dne na Netflixu než švédské postapo Černý krab? Tím spíš, že hlavní roli v tom hraje Noomi Rapace, známe ji z fascinujících švédských thrillerů Dívka, která kopla do vosího hnízda a podobně.

Černý krab se odehrává v blíže neurčené severské zemi, zjevně ve Švédsku. Kde jinde, když je to švédský film, ale výslovně to uvedeno není. Ona země prohrává válku s blíže neurčeným nepřítelem. Kdopak by to asi mohl být, napadne nás, ale znovu, blíže to tam uvedeno není. Pustíte to, děj se odvíjí, on zase moc důmyslný není a jeho závěr je vysloveně padlý na hlavu. Ale fascinovaně jsem se díval na postapo záběry severské země čerstvě zasažené válkou.

Bylo to jako o pár desítek minut před tím, když jsem se díval na televizní zpravodajství. Předtím to byl Kyjev a Mariupol, teď možná Stockholm nebo Östersund. Nebudu popisovat detaily, taky se díváte na televizní zpravodajství. Sugestivnost těch filmových trikových záběrů je vtíravá. Přitom byl ten film zcela jistě natáčený dávno před čtyřiadvacátým únorem. Může se to stát tady taky, tohle vás při tom nezbytně musí napadnout. Tím spíš to napadne mě, který zažil v osmašedesátém obsazení rozhlasu a vypálení baráků na Vinohradské a hořící tanky na ulici a podobné výjevy půl kilometru vzdušnou čarou od baráku, kde jsem tehdy bydlel.

No jo. Je to jenom biograf. Noomi Rapace je jako vždycky skvělá. Jsem polepšený machista konvertovaný na umírněného feministu, a proto se mi líbí role žen v akčních příbězích: pořádná role akční hrdinky, tedy žádného dekorativního přívěšku nějakého chlapáka ve stylu Jamese Bonda. Tuhle roli zvládá Noomi Rapace skvěle, jako mockrát před tím. Ve filmu se dokonce předvádí velení armády nezmíněného severského státu. Taky je to žena, hodností admirálka. Noomi Rapace jí dá pěstí do nosu – a tím je styl postapo dovršený. K tomu lze dodat jen – vítejte v postapokalypse, ale ať zůstane jen na obrazovce. V reálu není vůbec o co stát.