Tahle příhoda je již trochu staršího data, ale vedrala se mi na mysl opět při letmém sledování naší politické současnosti v souvislosti se zajímavě chápanou poslaneckou imunitou. Snažím se všem informacím vyhýbat, ale nejde to. Křičí to na vás z titulních stran novin, které již dávno nejsou střídmé nebo dokonce konzervativní, televizní zprávy se již nerozlišují dle zaměření jejich redakcí – bulvární jsou všechny, jen některé o něco méně.

A tak mi přišla na mysl dávná zpráva z novin, která sice nebyla na předních stranách, avšak i ona sama byla hrůzná. Jistý polský občan Krystian Bala byl podváděn svojí ženou. Zjistil si jméno a bydliště jejího milence. Toho pak rafinovaně přepadl, svázal do kozelce a nechal ho tři dny takto svázaného hladovět. A určitě se mu vysmíval. Poté ho prachsprostě utopil v řece.

Jeho čin však dostal ještě hrůznější nádech. Krystian Bala napsal a vydal román, který se těšil velkému zájmu čtenářů - popsal v něm totiž všechny detaily této vraždy. Policie dlouho nemohla případ objasnit, až za pomoci psychologů došli k závěru, že takto mistrně napsaný román musí být dílem samotného vraha. Ten ovšem tvrdil, že nic takového neudělal, že román je naprosto čistou fikcí.

Jenže polští policisté se nedali obalamutit a úspěšný spisovatel dostal nakonec 25 let. Udělal samozřejmě chybu nejen vydáním románu, ale také tím, že mobil zavražděného prodal na burze. Ta chamtivost – nestačil mu honorář za úspěšný román.

Vrah sám se při soudním procesu hájil nepříčetnou žárlivostí, "která vstříkla do mého krevního oběhu virus úkladné vraždy", tvrdil. Ještě štěstí, že syndrom zpovědi pomocí románu není nakažlivý. Nemusel by fungovat pouze v případech usmrcení lidí, mohl by se týkat třeba podvodů, korupce, úplatků a podobně. Představte si, kdyby existoval takový spisovatelský virus, který by se pomocí nápoje mohl záměrně vpravit do organismu zamyšlené osoby, nebo spíše zamyšlených osob.

Bylo by to strašné. Knihkupectví přeplněná romány otřesnými svou pravdivostí a policie by jen četla a četla. A konala. Čím více by přibývalo románů, tím více by ubývalo politiků. Nakonec by se museli různých funkcí ujmout negramotní. Otřesná představa, že?

Jenže ona zas tak otřesná není. Pokud by politici prokázali, že onen román napsali v budově parlamentní, vztahovala by se na ně imunita. Takže tudy cesta také nevede.