Zima minula, nastalo jaro a s nimi Velikonoce. U nás držíme zvyk barvení vajíček. Má to v gesci Ljuba, já jsem zásobovací oddíl. První úkol, sežeň bílá vajíčka. To bývá před Velikonocemi problém, letos nebyl. Druhý úkol: sežeň cibulové slupky. Nemáme rádi syntetická barviva, na velikonočních vajíčkách už nepřicházejí vůbec v úvahu. Úkol mi nedělal starost. Onehdy jsem kupoval cibuli v naší sámošce v Břežanech a slupek tam bylo habaděj. Jenže to bylo v dalekém předsvátčí. Tentokrát jsem se dostavil k bedýnce s cibulemi, už tam stál jeden pán a těžil slupky. Postavil jsem se vedle něho a věru že tolik nahých cibulí pohromadě jsem neviděl už dlouho. Nicméně i já jsem něco vypaběrkoval takže do velikonočního pondělí jsme byli vyzbrojeni dvanácti malovanými kusy.

Na pomlázky se u nás nedrží a v mé rodině se to nepraktikovalo nikdy. Maminka pocházela z Moravy, z Dluhonic od Přerova, a tam se polejvalo vodou. Jako chlapeček jsem zažil pár takových mokrých velikonoc, ale když jsme se přestěhovali do Prahy, v městském bytě s kýblem vody na parketách moc štěstí neuděláte.

Ještě k těm pomlázkám. Když jsem se s Ljubou nastěhoval zase na vesnici, tak ty první Velikonoce napochodovala na pozemek skvadra s tehdejším starostou v čele. Já je varoval, nedbali. Narazili na rozlícenou kung–fu bojovnici, už v prvních vteřinách letěla první zlomená pomlázka přes plot a v další fázi se skvadra dala na nekoordinovaný ústup, nepříjemně podobný útěku. Od té doby je klid. Teď tuplovaný, s tou koronou. Už loni koledníci nebyli, s pomlázkou či bez, a letos se už pomlázky ani běžně neprodávají: viděl jsem je jen na parkovišti dole na Zbraslavi, jakoby bokem, skoro pokoutně.

Jestli ta korona potrvá, jako že potrvá, možná vzniknou nové zvyky a nové dětské hry.

Třináctého března bychom mohli slavit jarní lockdown, to by se všichni zavřeli doma a týden nevystrčili nos. Prvního června Letní uvolnění, slavilo by se pitím margarity ze společné nádoby jedním brčkem. Na přelomu října a listopadu bychom vítali Podzimní vlnu. Slyšel jsem v rádiu, že si děti hrají na koronáče, pochopil jsem, že je to něco jako hra na babu. Děti se určitě přizpůsobí a vymyslí nové hry. Mohlo by být třeba Chodí virus okolo, nedívej se na něho. Nebo hra na hygienika, to by se namalovala čára a běda, koho při přešlapu hygienik chytí. Nebo…

Nechám toho. Půjdu loupat první vajíčko. A při tom vyhlížet koledníka, který nepřijde.