FEJETON: Věděli jste to?
aneb Test stability
Stála vedle sedadla u dveří. Štíhlá, rovná, žádná bledule – vyvedená v sytě hnědé barvě. Všiml jsem si jí, sotva se metro rozjelo. Kolik mužů by po ní mohlo zatoužit!
Zbytkový alkohol byl patrný na první pohled.
Nastoupil jsem na trase A ve stanici Strašnická s cílem vrátit se na povrch metropole na Staroměstské.
Kde se tu po ránu vzala?, napadlo mě. Jsou otázky, na něž nelze najít odpověď. Mohl bych se zdvořile zeptat – ale co je mi vlastně potom.
Nespustil jsem z ní oči. Byla příliš blízko a nedržela se. To by nemuselo dobře dopadnout. Vlastně jsem se v duchu sám se sebou každým okamžikem znovu vsázel, jak dlouho asi vydrží ve vertikální poloze.
Minuli jsme stanici Želivského, Floru, Jiřího z Poděbrad. Vše ustála. Stejně tak jako úsek z Náměstí míru k Muzeu. Nejkrkolomnější se zdála být trasa pod Václavským náměstím. Než jsme dojeli na Můstek, už už se zdálo, že ztratí balanc a skončí na podlaze. V neděli ráno moc pasažérů nejezdí. Nikdo by ji nezachytil a ona by mi nejspíš padla k nohám.
Vlak zvolna zastavuje na Staroměstské a já odcházím ke dveřím. Naposledy se na ni podívám a musím jí vzdát hold. Zatím test stability ustála.
Téměř prázdná hnědá láhev od desítky gambrinusu. Na dně bylo sotva půl centimetru nedopitého piva. Po dnešku vím, že postavíme-li do vozu pražského metra ve stanici Skalka prakticky prázdnou pivní flašku, minimálně na Staroměstskou se za normálního provozu bez cizího přispění nepřevrhne.
Věděli jste to?
