29.3.2024 | Svátek má Taťána


FEJETON: Včela na okně

30.12.2009

Na okně mého pokoje sedí včela. Je docela velká, klidně pospává a občas popoleze. Upozornil mne na ni synek, když se rozmáchl plácačkou na mouchy řka, že tu sršeň musí zabít. Zadržel jsem ho a poučil, že to je včelička a je hodná, a že ten med, který tak rád papá, třeba zrovna jí dal moc a moc práce. Pousmál jsem se při vzpomínce, jak ve dvou letech na zahradě udupal bosou patičkou opravdovou sršeň a přišel se pochlubit, že zabil velkou mouchu. Děti jsou k hmyzu velmi kruté, a je to asi geneticky dané, hmyz je první stupeň tvorstva, na kterém si malý lovec může pocvičit svoji dovednost. Koneckonců mám dosud v živé paměti, jak jsme v dětství chytali motýly a čmeláky do láhve od okurek a de facto je tím umučili.

Kde se tu ta včela, náhle, na začátku prosince, asi vzala? Zřejmě zmatená teplým podzimem vnikla dovnitř otevřeným oknem během některého ze slunečných listopadových dní, zapadla kamsi mezi knížky a nyní vylezla, aby nepropásla příchod jara. Musím se na duševní pochody včel vyptat kolegy, který je ve volném čase vášnivým včelařem. Díky němu vím, že na včelách a dalším opylujícím hmyzu závisí existence života na souši, a tedy i bytí či nebytí naší civilizace. Včelaři jsou v podstatě entuziasté, jejichž nenápadný koníček zajišťuje produkci ovoce a vůni květeny. Odměnou jim je, kromě radosti z obdržených žihadel, pouze pár kaček za prodaný med, které sotva pokryjí náklady, a pravidelná příležitost vést rozhovory s dalšími podivíny na schůzích Svazu včelařů. Ale včelařstvo stárne, jeho řady řídnou, šíří se včelí mor, a tak možná za pár let budou česká jablka a hrušky raritou.

Během odpoledne se včela probrala z letargie a několikrát popolétla. To mne trochu znervóznilo, kdo ví, zda se, vykolejená z přirozeného biorytmu, nebude chovat agresivně.

No, ven ji vypustit nemohu, to by nepřežila. Mám jí vyrobit nějaký provizorní příbytek, ve kterém by přečkala do dubna? Jíst snad taková včela přes zimu nemusí, nebo ano?

Vidím, že na kolegu budu mít dotazů více.

Včely požívají v lidských v představách oproti jiným hmyzím druhům zvláštních výsad. Včelstvo představuje řád a matriarchát, je alegorií prapůvodního rodu, ve kterém vládla moudrá matka, zatímco se muži honili po lesích za zvěří. Včelí bzučení navozuje atmosféru červnové louky. Působivě toho dovedl využít František Vláčil v Údolí včel a na stejné vlně se svezl i Juraj Jakubisko se svou Tisícročnou včelou.

Život v domě se zahradou mě naučil hmyz tolerovat, tedy kromě komárů, které považuji za omyl evoluce. A mravenci dovnitř také nesmí, v dobré paměti mám finále Sta roků samoty, kde jejich kusadla kromě rodinného sídla zlikvidovala i posledního z rodu Buendíů. Naopak s pavouky jsem se spřátelil, sabotuji manželčino vysávání pavučin a věřím tomu, že díky nim ušetříme za mucholapky.

Ale zpět k naší zmatené včelce. Večer už na okně nebyla. Chytrá holka, řekl jsem si, pochopila svůj omyl ohledně ročního období a zalezla zpátky do knihovny. Jak jsem se zmýlil! Jen jsem začal zatahovat záclonu, nevěda, že v ní našla útočiště, jala se mi, zcela vyvedená z míry, narážet do hlavy. Při třetím náletu jsem jí srazil na zem posledním číslem Reflexu, které jsem v sebeobraně popadl na stole, a zašlápl. Nemohl jsem si pomoci, noha se mi vymrštila sama. Ještě, že u toho nebyl syn, těžko bych mu to vysvětloval.