Rok 2015 máme za sebou spolu s komentáři, co nám přinesl a jaký byl. Rád bych připomněl jedno výročí, které se ten rok nepřipomínalo. Je to škoda.

Setkáte-li se v poslední době s přáteli, často se rozhovor stočí na nebývalý příliv přistěhovalců do Evropy. Protože nemám žádného boy-gayfrienda, ani přítelkyni-milenku, budu raději používat slovo kamarádi. Ti jsou na rozdíl od internetových „přátel“ skuteční lidé z masa a kostí. S emocemi žitými, nepředstíranými.

Moji kamarádi a kamarádky jsou lidé většinou středního a vyššího věku, vysokoškoláci i řemeslníci, praktičtí i idealističtí, lidé sečtělí i takoví, kteří před literaturou dávají jednoznačnou přednost hudbě. Příchozí cizince vítají i odmítají. Řekl bych docela dobrý sociologický vzorek.

Zcela náhodně jsem počátkem roku 2015 zjistil, že v roce 1935 vyšla poprvé, dnes bychom řekli sci-fi, Válka s mloky. Ve škole nám kdysi o té knížce říkali, že je to alegorie. Pročítám nyní znovu mnoho z kdysi povinné četby a často mám pocit, že čtu nějakou úplně jinou knihu, než před těmi mnohými desetiletími. Je to změnou mého věku. Je to také ale změnou prostředí, které bylo v době psaní toho díla, v době mé školní docházky a dobou dnešní.

Diskuse o „připrchlících“, jak je vtipně nazývá jeden z kmenových autorů Neviditelného psa, většinou končí tím, že každý si ponechá svůj původní názor a v lepším případě toleruje názor oponenta. V tom opačném případě jsou oponenti zaškatulkováni a dle nátury jsou používány výrazy kultivované i nekultivované. Za chůze přírodou, u ohňů či v restauracích nejrůznějších cenových skupin proto znějí nadávky, které mají svůj původ v lékařské terminologii. Jedná se z hlediska řečníkem zamýšleného významu o to samé, ať už hovoří o nejrůznějších fóbech, debilech či hysteriích. Obzvlášť výživná byla reakce jedné kamarádky, profesí lékařky, která na opakované nařčení z xenofobie nazvala svého oponenta viklimistou. Prý je to chorobný nedostatek opatrnosti před zločinným jednáním okolí. Po pravdě řečeno fobie je také chorobný strach z něčeho. V té souvislosti zase jiný kamarád s oblibou sám sebe nazývá blbofobem.

K uklidnění jedné takové vášnivé výměny názorů jsem někdy v létě použil dotaz, zda přítomní četli Válku s mloky. Pokud připustili, že ano, odvolávali se na svá školní léta. Od té doby jsem s tím prý posedlý a pokud omylem tu odvolávku pronesu před těmi, kterých jsem se už ptal, nebývají reakce vždy příznivé. Ale ti, kteří si tu knihu znovu (nebo poprvé v životě) přečetli, mi většinou dávají za pravdu, že je to kniha nadmíru aktuální.

Já si z ní například cením myšlenky, že vlastnosti mikrosvěta a makrosvěta jsou podstatně odlišné. Kvantita přerůstající v kvalitu, jak by tvrdily poučky mého dětství a mládí. Mohu být tolerantní a mít soucit s jednotlivci či rodinami. Ty samé pocity vůči davu desetitisíců mít ale nemohu. Jistě také čtenáři těchto řádek budou stoupenci vítání či odmítání připrchlíků, případně jim naskáčou pupínky při představě, že někdo může srovnávat lidské a mločí bytosti.

Jak je u Čapka zvykem, nazírá téma jak pohledem „velkého světa“ tak pohledem obyčejných smrtelníků. Veřejně prezentovaný názor je stejně jako za života Karla Čapka limitován postavením mluvčího. Jinak bude hovořit politik, jinak intelektuál a zase jinak prostý člověk z lidu. Zajímalo by mne ale, zda si někteří z nich dokážou sami sebe představit jako starého pana Povondru, který se trápí tím, že to všechno, celou tu zkázu lidstva, způsobil on, protože v době, kdy jí mohl zabránit, udělal špatné rozhodnutí. Obávám se ale, že to je právě ten rozdíl mezi tím obyčejným světem nás Povondrů, kteří musíme předvídat následky svých rozhodnutí, protože si špatná rozhodnutí plně odskáčeme, oproti všem těm politikům, finančníkům a krasoduchům, kteří vždy za viníka selhání svých vzdušných zámků označí někoho jiného a tíhu důsledků převedou zase na ty Povondry a jejich svědomí. V tom jsou si překvapivě blízcí s mentalitou muslima, pro kterého jakýkoli neúspěch je dílem satanovým, protože všeřídící Aláh nemůže ze své podstaty chtít pro dobrého muslima nic jiného než jen prospěch a dobro.

P.S. Válka s mloky jako kniha vyšla až roku 1936. Od roku 1935 vycházela na pokračování v Lidových novinách.