Některé termíny našeho newspeaku mocně rozvlňují moji představivost. Tak například „prostituční scéna“. Jak nádherně nejasný a bezbřehý je to termín! A jaké možnosti nabízí. Představuji si curriculum vitae pana X. Y. Zde by se psalo: Začínal jako pouhý kulisák prostituční scény a vypracoval se svou pílí a neúnavnou obětavostí přes oponáře a osvětlovače až na inspicienta. Sám pan principál ho vyznamenal Řádem růžového podvazku.

Prostituční scéna je fenomén vážně pojímaný. Dozvídáme se, že ministerstvo práce a sociálních věcí spolu s ministerstvem vnitra zadalo výzkum, který má českou prostituční scénu zmapovat. „Do terénu by měli vyjít pracovníci organizace, která zvítězí ve výběrovém řízení,“ čteme ve zpravodajství. Samo zadání mi připomnělo hlavolam, který jsem kdysi v duchu řešil. Tehdy byla prostituční scéna malá, v Praze to byla ulice Perlovka a pak filiálka Státní bezpečnosti v hale hotelu Jalta. Otázka zněla, které ministerstvo by se mělo zabývat prostitucí, které by se mělo stát jejím gestorem? Samozřejmě, že ministerstva práce a vnitra přicházela v úvahu, ale též ministerstvo zdravotnictví. Vždyť pohyby na prostituční scéně přinášejí zdravotní rizika v podobě pohlavních chorob, ale mají též efekt psychoterapeutický. Nemělo by ale přijít ke slovu i ministerstvo školství a tělovýchovy? Bez určitých prvků tělesné zdatnosti, jakož i bez základních znalostí, je půda na prostituční scéně tuze kluzká. Tehdy, coby nepoučený laik, jsem pominul nároky ministerstva financí. Vždyť právě otázky zdanění pracovnic a pracovníků prostituční scény tvoří jeden velký gordický uzel problémů, zdanění a na ně navazujícího penzijního pojištění. Na prostituční scéně se stárne rychleji než na jiných scénách a zajištění na stará kolena je tu víc než problematické.

Ke slovu by mělo přijít Revoluční odborové hnutí, tak jsem uvažoval tehdy - a teprve nová doba a poslední termíny newspeaku mi otevírají oči. Prostituční scénu by mělo mít v gesci především ministerstvo kultury! Co jiného se tu provozuje než umění milování - ars amandi! Je to až trestuhodné, že se děje na prostituční scéně odehrávají bez jeho bedlivého dohledu a metodických pokynů, ale také bez jeho podpory a grantů. Věřme, že budoucnost přinese v tomto směru zlepšení. Co je však mimořádně zajímavé, je fakt, že se žádná nevládní organizace nepřihlásila, že by se chtěla věnovat výzkumu a mapování prostituční scény. Možná, že odrazuje nesmírnost a zároveň rizikovost úkolu. Minulý týden jsem ve škarpě silnice nedaleko Ústí nad Labem zahlédl anonymní aktérku této scény. Na mapě scény by ji znázorňoval jeden špendlíček s barevnou hlavičkou. Co když tam ale následujícího dne nebyla, co kdyby se přestěhovala naproti do remízku? Nelze čekat ochotu ke spolupráci od těchto pracovnic. Ostatně, kdyby ministerstvo kultury chtělo mapovat poetickou scénu, taky by jen s velkými obtížemi črtalo na mapě pohyb básníků od vinárny k vinárně a sumarizovalo hlášení o nevázaných verších.

Ano, úkol je to pracný a bezesporu i rizikový. Nicméně, granty neleží na ulici, to zaprvé. Zadruhé, záleží na metodice výzkumu. Ten se dá dělat s krajní pečlivostí - například individuálními pohovory s aktérkami, ale také se dá dělat velkoryse, jaksi plošně, statisticky extrapolačně s velkorysou mírou aproximace, to vše se dá vyjádřit českým výrazem „vycucání z palce“. Nebudu však radit, jak dolovat ze státu peníze daňových poplatníků. Od toho jsou tady jiní, mnohem zkušenější. První pokus se nepovedl, druhý se jistě podaří. Nebylo přece slýcháno, aby připravený finanční cecík zůstal bez povšimnutí.

LN, 30.7.2007