Patřím k tomu druhu lidí, kteří vykřikují, že o žádné dárky pod stromečkem nestojí, a pak mají radost, když nějaký najdou. Dostal jsem jich dokonce několik a za všechny šlechetným dárcům ještě jednou prostřednictvím masového sdělovacího prostředku děkuji. Jeden mi udělal mimořádně velkou radost. Byl to stírací los Šupina.

Jistě ode mne nečekáte, že jsem na ten los vyhrál inzerovaných třicet tisíc. Taková je totiž jeho výhra, pokud jsem to správně pochopil. Dopadl jsem stejně jako ve všech předchozích pokusech o loterijní zbohatnutí. Moje žena Ljuba taky dostala los Šupinu a ta vyhrála dvacet korun – podotýkám, že los stojí korun třicet. Já nevyhrál nic, ani brďol. Zdroj mé radosti je skromný. Los totiž nebyl v žádném obalu.

Dnes je všechno v krabici a uvnitř té krabice je plastový výlisek a v něm ten předmět v plastovém pytlíčku. Uvádím typický příklad, bývá to složitější. Ne, nebudu lamentovat! Soustředím pozornost na jednu tu krabici, kterou jsem pod rodinným stromkem zahlédl. Byla poněkud omletá a na víku měla nálepku. Bylo na ní napsáno něco v tom smyslu, jako že SLOUŽÍM PODRUHÉ. Dalo se z toho usoudit, že je to krabice už jednou použitá. Hned mi to v hlavě seplo. Někde jsem slyšel nebo četl, že vznikla nějaká akce nebo hnutí nebo iniciativa, jak se dnes korektně říká. Že jako se krabice nemají házet do kontejneru s tříděným odpadem barvy modré – na papír, natož pak do popelnice. Mají se uchovat pro následné opětovné použití.

Moc se mi ten nápad líbí. Málo platné, z dětství pamatuju časy, kdy se nic nevyhazovalo. I ten rozbitý hrnek se ve formě střepů uchoval v pytlíčku a počkal, až mu dráteník vrátí tvar a umožní další existenci. Takže krabice uschované a znovu použité mají moje sympatie.

Zároveň jsem ale skeptik. Jak se budou uchovávat a do oběhu znovu vkládat použité krabice? Budou někde sběrná místa a svoz a třídění a redistribuce? Kterak se moje použitá krabice dostane do rukou distributorovi zboží, který ji použije coby krabici druhé generace? Půjde o složitý proces. Co když zanechá mohutnější uhlíkovou stopu, než stará praxe založená na systému vyrobit – použít – vyhodit?

Nevím. Ale nevadí mi, že nevím. Dnes už nepotřebujete vědět, abyste zaujali přitakávací nebo odmítavý postoj. Stačí, aby vám to či ono bylo sympatické. Opakované používání krabic mi sympatické je. Proto použité krabice schovám v garáži. Počkají do doby, než se dozvím, jak s nimi naložit. Nicméně se přiznám, že skeptik ve mně mi napovídá proroctví: skončí v modrém kontejneru. Čili v odpadu. Jako mnohé další ušlechtilé sny.

****************************************
ULTIMUS
Nový román Ondřeje Neffa

Na odvrácené straně Měsíce stojí Ultimus, vězení pro nejhorší zločince obydlených světů. Sem přijíždějí Kuba Nedomý a Dědek Čuchák, starožitníci se sídlem v Arkádii, v roli robotických specialistů.
Měl to být nejlepší kšeft jejich života. Vyklubala se z toho bouda, kterou jim nastražil jejich dávný kamarád, policejní hlavoun Mantella. Spadli tam do spárů nejmocnější zločinecké organizace Lunárního společenství. Stojí proti všem - proti zločincům i dozorcům, proti robotům i proti zmutovaným paraorganismům i proti toxickému šrotu, který se vymknul kontrole.
Když pak se do toho vloží africká vražedkyně Kombopi, dá se čekat, že bude hodně dusno...

Nový román z cyklu Arkádie je napínavý i humorný, jak už dobrodružství obou nehrdinských hrdinů bývají. Příběh volně navazuje na předchozí svazky Měsíc mého života, Rock mého života a Hvězda mého života. Vydal Myster\ Press, k dostání všude včetně Alzy.