Žijeme v nemocné době. Na obzoru je nový Hitler...

Chovám řadu živočichů, od kaprů koi po koně. Letos jsem se stal majitelem táborské zoo. Zvířata, to je prostě moje vášeň. Přesto ze mě brzy bude úhlavní nepřítel zvířecí říše.

Neštítím se totiž mluvit třeba o svém psu jako o „mazlíčkovi“. Neštítím se označit některé méně příjemné živočichy, například šváby, za „havěť“. A některé dokonce, ó ta hrůza, častuji výrazem „škůdce“. Jenže taková slova se stávají politicky nekorektními. Poté, co si politická korektnost podmanila říši člověčí, dobývá právě i svět zvířat.

Vše před více než čtyřmi lety odstartoval článek v akademickém časopise Journal of Animal Ethics. Akademici usoudili, že některá označení jsou prostě urážkou a ponížením zvířat. Žádný živočich není škůdce, žádný živočich není havěť. Na tato pojmenování úplně zapomeňme, doporučují akademici.

Výraz „mazlíček“ je pak prý ponižující jak vůči zvířatům samým, tak vůči jejich majitelům. Ale pozor, označení „majitel zvířete“ (v případě psů také „páníček“) je rovněž nevhodné. Odkazuje prý na dobu, kdy zvířata byla považována za pouhý majetek, prostředek či věc a kdy se tudíž ještě myslelo, že je lze využívat bez jakýchkoli morálních zábran. Kdo však jde progresivně s dobou, používá už jen výraz „zvířecí opatrovník“.

Nevhodný je údajně také výraz „divočina“ nebo „divoké zvíře“. Od teď bychom měli hovořit výhradně o „volně žijících živočiších“. A abych nezapomněl, „mazlíčka“ by měl nahradit výraz „společenské zvíře“.

Zvířata jsou vlastně zkrátka čtyřnozí lidé v kožichu. A páníček? Neexistuje! Jedině „opatrovník společenského zvířete“. A kdo mluví jinak, je politicky nekorektní!

Kdo si myslí, že politická korektnost vztažená na zvířata je zatím jen úletem několika málo akademiků, ať zpozorní. A ať se začte do letošního výnosu Světové zdravotnické organizace. Nejde už totiž jen o akademický úlet, ale o věc, která má praktické dopady. Světová zdravotnická organizace, která mimochodem sklidila pořádnou porci kritiky za to, že zaspala při řešení epidemie eboly v Libérii, uvádí zvířecí politickou korektnost s vervou do praxe. Takže takový výraz „prasečí chřipka“ bude již brzy nesjpíše zakázán. Stejně tak „ptačí chřipka“ nebo „nemoc šílených krav“. Nikdo přece nemá právo urážet prasata. Ani ptáky či krávy, byť by i byly opravdu šílené.

Samozřejmě, zrovna třeba „nemoc šílených krav“ je lidové označení. Ale komu by se chtělo říkat „bovinní spongiformní encefalopatie“, jak zní oficiální název nemoci. Ostatně i média ráda a masově přejala lidové pojmenování po šílených kravách. To, které teď bude ve jménu zvířecí politické korektnosti nevhodné a časem dost možná i zakázané. Přejmenujeme také Creutzfeldt-Jakobovu nemoc, tedy chorobu způsobenou přenosem právě nemoci šílených krav na člověka? Vždyť by se přece potomci německých neurologů Creutzfeldta a Jakoba mohli – podobně jako krávy – také cítit dotčeni? Přejmenujeme Alzheimerovu chorobu?

Přebujelá politická korektnost je společenskou nemocí naší doby. Pokud se z ní rychle nevyléčíme, pokud nebudeme věci, lidi, nemoci, zvířata nazývat pravými jmény a v souladu s naší přirozeností, pokud budeme hyperkorektní a vlastně tím pádem i pokrytečtí, dříve či později situace využije obratný populista, extrémista, či dokonce nový Hitler. Srdce davů si získá snadno. Lidé totiž začínají mít politické korektnosti opravdu, ale opravdu plné zuby.