Stoupenci ideje internetové svobody se umírněně radují z toho, že Evropský parlament zamítl pokoutně uštrykovanou dohodu ACTA a vzápětí nato Rada OSN pro lidská práva svobodu internetu coby lidské právo podpořila. Z prvního rozhodnutí, tedy z hlasování EP jsem měl upřímnou radost. Ukázalo se, že europoslanci jsou zbabělejší, než se čekalo, a že je přece jen vyděsil masový odpor, který se v první půli roku doslova valil mediálním světem.

Nicméně ona podpora internetu ze strany Rady OSN pro lidská práva ve mně nastražila varovné antény. Stačí se podívat na složení oné rady, abychom se zamyslili nad tím, jakým právem má který ze současných 193 členských států posuzovat a ochraňovat nějaké svobody.

Východní Evropu v radě reprezentujeme mimo jiné i my a je smutné, že ještě existuje toto dělení na východní a západní Evropu, přičemž Rakousko, taktéž člen rady, je v západní Evropě. V Radě je dále Rusko, také těžkotonážní prosazovatel svobody a demokracie. Jemu sekunduje Čína. Na zasedání rady o internetu čínský reprezentant hovořil dlouze o škodlivosti toho či onoho v souvislosti s internetem, ale nakonec neuspěl a rezoluce byla schválena.

Další matadoři svobody a demokracie zde jsou Bangladéš, Katar, Kuvajt a Saúdská Arábie. V Kuvajtu jsem měl před lety dopisovatele Neviditelného psa. Korespondoval se mnou z Káhiry, z Kuvajtu to absolutně nešlo, to by mu snad usekli ruku, a ještě ji následně ukamenovali. No a samozřejmě Afrika se bije za lidská práva. Nemůže chybět Angola, samozřejmě Kongo a výčet třinácti členských států uzavírá Uganda. Je vidět, že svoboda internetu je v dobrých rukách, bohužel občas krvavých.

Všechny ty rezoluce a všechna usnesení a hlasování a proklamace jsou jen pokrytecké bláboly. Jediným reálným garantem internetu je internet sám, jeho technická podstata.

Jakmile bude technicky možné mu zakroutit krkem, udělají to všechny vlády ruku v ruce, ugandská jako česká, o tom nemějme nejmenší pochybnosti. Jestli je něco na širém světě naprosto a zásadně vzdáleno sympatiím kterékoli vlády, pak je to cokoli nekontrolovatelného. Internet pronikl na veřejnost z vojenských laboratoří dřív, než se podařilo nasadit mu náhubek a uzdu. Teď tu je a vlády jsou nuceny vyluzovat na tváři křečovitý škleb vyjadřující sympatii.

Ohlávky a uzdičky jsou ale připraveny. I ta dohoda ACTA je jen ad acta, a ne v hrobě. Ty uzdičky mají podobu ochrany před tím či oním. Budou nás chránit před pornografií a násilím, budou ochraňovat menšiny a hájit zdraví, budou hájit poctivé výrobce před pirátstvím a padělky. Budou hájit duševní vlastnictví – ve prospěch multinacionálních firem, které se duševního vlastnictví tvůrců už dávno zmocnily.

Dohoda ACTA, to byl hodně silný útok na svobodu. Přijde další. Asi už ne letos, ale určitě napřesrok. Amy, co v prostředí svobodného internetu žijeme, bychom se neměli nechat ukolébat vědomím, že... Uganda jde s námi.

LN, 9.7.2012