Jak se nám ta krajina mění před očima! Silnice a ulice jsou obložené obrovskými reklamními plochami. Možná že se špatně dívám, třeba je to jen dojem, ale věru se mi zdá, že ubylo slečen, slibujících, že jsou hravé a nevázané a celé natěšené na to, že je navštívím a užiju si s nimi tu jejich hravost a nevázanost. Vystřídaly je tváře politiků. Nejsem si jist, že jsme si polepšili.

Rozhodně tu nemíním skuhrat, naopak! Krajina se mění i jinak než obrázkově a billboardově. Třeba zrovna včera jsem jel ze Zvole do Prahy a v Písnici vysazovali nové stromky. Tady se musím přiznat k jednomu omylu a přiznávám se k němu rád. Před dvaceti lety, když „to ruplo“, říkal jsem si, že teď asi zpustnou parky a nikdo nebude sekat trávníky a prořezávat stromy, natož aby vysazoval nové, protože na to nebudou peníze. To jsem se tedy sek! Pravý opak je pravdou.

Navíc se mi zdá, že příklady táhnou a že i lidé víc hledí na to, jak to vypadá u nich před domem. Trávníky nedává posekat jen obec. Takové ty zelené plochy před domy si lidé často upravují sami. Třeba se z toho jednou stane nepsaná povinnost. Už teď to je nápadné a vypadá to divně, když jdete po chodníku podél pruhu trávy a koukáte: tady to sekají, tady taky a tady ne, copak je to asi za člověka, který nechá ten proužek zarůst pampeliškami? Posekání trávníku o rozměru většího prostěradla trvá pět minut! Třeba ten tlak zapůsobí a všichni vynesou svoji péči zevnitř i ven, aspoň částečně.

No a sumárně vzato, vypadá ta naše země čím dál líp. Mění se to k lepšímu tak pozvolna, že si to ani neuvědomujeme. Čímž se vrátím k těm billboardům.

Hodně se mluví o extremismu a o tom, jak je třeba s ním zatočit a že se musí ještě důrazněji a s větší energií a bla bla. Přisadil si i předseda strany, která se hlásí k extremistickému odkazu a je pod opatrnou kamufláží spojena s extremisty v její vlastní barvě. Dívám se na tyhle snahy se značnou dávkou skepse. Ono to „zatočit s... tím či oním“ vyžaduje extrémní nasazení a u všechno extrémního je jaksi těžko odhadnutelné, kam to povede. Že pan Filip zavětřil a připojil svůj podpis pod něco, co zavání represí, čenicháním, výslechy a zavíráním, ostražitost jen zostřuje a špičatí.

Takže mě napadly ty billboardy. Kdyby tak bylo možné vylepovat velkoplošné fotky s nápisem TAKHLE TO TU VYPADALO PŘED DVACETI LETY. Sám bych rád věděl, jak vypadala třeba zrovna ta Písnice před dvaceti lety, kolik asi tam bylo stromů. Myslel jsem na to i onehdy, kdy jsem šel kolem redakce Lidových novin. Tak to si pamatuju moc dobře, jak to tam vypadalo před dvaceti lety. Nekonečné špinavé zdi kolem opuštěné fabriky. Pod tím zemina prosycená tunami jedů, jak tam socialistický podnik vypouštěl chemikálie a nechával je vsáknout – proto jsou tam všude ty hluboké garáže, protože tu otrávenou zeminu museli odvézt... kampak asi? Převládající barva byla šedá, převládající čichový vjem smrad, převládající pocit tíseň.

Tohle připomenutí kdyby tak bylo na billboardech. Tu a tam. Jako šafránu. Těm chytřejším by to napovědělo, co to má společného s extremismem. Těm hloupějším nepomůže nic, ani kdyby jim billboard spadnul na hlavu.

LN, 15.6.2009