(Isaacu Asimovovi s láskou)

Co se týče školního předmětu čtení, tak v naší škole v devátém ročníku se předpokládá, že všichni žáci už umějí číst jednotlivá slova. Teď probíráme čtení celé věty, zatím tedy takzvané jednoduché věty. Učitel pošle každému na obrazovku například text: WASHINGTON BYL HLAVNÍM MĚSTEM SPOJENÝCH STÁTŮ AMERICKÝCH.

Máme dvě možnosti, jak danou větu o šesti - omlouvám se - o sedmi slovech přečíst.

První, starší, avšak osvědčený způsob: Žák vezme do ruky čtecí hlavici. Uchopí ji předepsaným způsobem, jinak by hlavice nefungovala a odeslala učiteli hlášení o chybném úchopu včetně kódu chyby a pinu žáka. Ten doporučenou rychlostí hlavici přesunuje podél textu od začátku až na konec. Ve sluchátkách se ozývá příjemný hlas, říká se mu čtec, čtekyně, zkrátka - promptr. Celá věta je promptrem zvolna předříkávána, žák pouze opakuje do mikrofonu, co slyší. Mužský nebo ženský hlas je možno předem zvolit, přepínání během čtení není možné. Učitel žákův projev kontroluje buď přímo zrakem nebo ze záznamu.

Druhý, novější způsob spočívá v tom, že počítač je vybaven softwarem, který má obdobnou funkci jako čtecí hlavice. Místo ruční hlavice se posunuje podél textu na obrazovce speciální kurzor ve tvaru mrňavé čtecí hlavice. Žák vyvolaný učitelem slyší ze sluchátek, připojených k počitači, promtrův nápovědní hlas a opakuje slova po něm prostřednictvím svého vlastního hlasu. Počitač operuje ve funkci virtuálního učitele a všechno kontroluje, upozorňuje na nedbalý výkon žáka a hodnotí ho. Tento způsob má svoje nesporné výhody, ale je drahý.

Psaní jednotlivých slov podle diktátu dělá většině žáků, kteří jsou teprve v deváté třídě, stále potíže, jelikož v českém jazyce výslovnost jednotlivých hlásek se liší od pravopisu (například HOLUB / HOLUP). Než dojde u nás k dalšímu uzákonění zjednodušeného pravopisu (ke kterému přistoupili už i ve Francii), musí se nainstalovat do počítače verbální audioanalyzátor, který má žákův přepis diktátu na obrazovce průběžně opravovat. Realita je ovšem prozaičtější, soudobé audioanalyzátory jsou příliš pomalé. U jiných současných světových jazyků jsou s tím potíže ještě větší (arabština, čínština). Na ministerstvu školství se prý nyní oprašuje starý předpis, podle kterého se psaní celých vět mají žáci učit až v desáté třídě.

Zvláštní situace nastala u předmětu počty. Sčítání, odčítání a násobení přirozených čísel pomocí kalkulačkových programů v počítači žáci devátých tříd zvládají dobře, někteří dokonce chvalitebně - až na slovní úlohy, pochopitelně - viz výše uvedené info. Nedávno se stala zvláštní věc: Ve škole, která se nachází někde v severočeské městské konglomeraci, objevili ve třetí třídě (!) žáčka, který umí řešit násobení malých přirozených čísel zpaměti. Kluk, kterému spolužáci přezdívají Isaac, tomu říká malá násobilka; nedovede ovšem vysvětlit, jak to dělá. Ministerské komisi, která přijela malého Isaaca vyzkoušet, začal předvádět, že umí, kromě malé násobilky, násobit mezi sebou i velká, dokonce pěticiferná čísla. Napíše tato čísla pod sebe na obrazovku a pak pomocí zvláštního připisování dalších číslic stanoví výsledek. Komisionáři kontrolovali jeho výpočty kalkulačkovou metodou a zjistili, že jsou správné. Pokud si počtář sežene psací nářadí a polycelulózovou fólii, může při počítání kreslit číslice sám a obejde se bez počítačové techniky. Mezitím Isaacovi spolužáci rozeslali po internetu zprávu o tom, co se na jejich škole děje. Výsledkem je zájem mnoha dětí - i těch nejmenších - naučit se malou násobilku zpaměti. Podle nejnovějších infos začal Isaac pracovat na písemném dělení přirozeného čísla jiným přirozeným číslem v režimu aut lajn. Dospěl tím až k desetinným číslům a tvrdí, že jejich eventuální iracionalita (nekonečný počet číslic za desetinnou čárkou / tečkou) nepředstavuje žádný problém - musí ještě zvládnout zaokrouhlování.V televizním zpravodajství jistý vládní poradce prohlásil, že z globálního hlediska by měla taková autlajnová výpočetní metodika obrovský ekologický a možná i etický význam pro příští generace, uvážíme-li, že při startech transportních lodí, dopravujících lidi na Mars, hraje roli každý gram zátěže.

© Petr Kersch, Děčín, leden 2012