"Já jsem tam měl řeky," tak vyjadřuje jedna postava z dávného televizního seriálu svůj smutek nad ztrátou Sudet v Mnichově. Já bych spíš řekl, že jsem tam měl hory. V těch severních jsem sáňkoval již před Mnichovem a jakmile přešla ta dlouhá zima, kdy nám zbyly jen Říp, Radhošť a Harusák, začal jsem do nich znovu jezdit. Ale čím dál tím víc mě to táhlo do těch jihozápadních, o nichž jsem pouze slýchal, jak jsou krásné. Jenže dřív, než jsem se rozhoupal, přišel Mnichov č. 2. Ty hory byly obyčejným lidem znovu ukradeny a místo sáňkařů a lyžařů zabrány ozbrojenci se vzteklými čokly, zadrátovány a zaminovány, jak na to pietně vzpomínají dnes již vysloužilci společně s paní Bobošíkovou. Naštěstí nám zůstaly ty severní, i když i ony byly poněkud okudlány, když v Polsku zlobila Solidarność.

Pak, po čtyřiceti letech, konečně přišly ty sametové změny a hory nám začaly patřit celé a mohli jsme si je prohlédnout a projezdit dokonce z obou stran. A tak jsme letos se ženou využili léčení ve Františkových Lázních a rozhodli jsme se navštívit horu Dyleň, která je se svou výškou 940 metrů nad mořem v Českém lese druhá nejvyšší, hned po Čerchovu. Jak pravila zadní strana mapy, zalesněný vrchol s rozhlednou, věž původně pro vojenské účely, nově využitá jako vysílač TV a rádia a jako rozhledna (jak pravil jiný materiál) s nádherným výhledem do Čech i do Bavorska). Jenže ta mapa byla vydána v roce 2002.

Již z dálky, když jsme přicházeli, bylo vidět, že cesta je několik desítek metrů před věží ukončena plotem s jakýmisi tabulkami, sdělujícími, že jde o soukromý majetek, objekt je střežen a vstup zakázán. Po dalším přiblížení nás uvítal zuřivý štěkot dvou vlčáků. Plot byl obklíčen třemi pásy ostnatého drátu, přesně takového, který donedávna vytvářel železnou oponu. Za plotem se páslo stádo oveček. Rozhled pod vzrostlými stromy samozřejmě žádný.

Celá ta hrůza působila na pohled jako vojenský objekt. Naštěstí jsem si během několika dalších dnů ověřil, že tomu tak není, jinak jsem byl již odhodlám pro takový objekt umístěný necelý kilometr od hranice spojeneckého státu vyvolat skandál severoatlantické dimenze. Skutečnost byla prostší: z věže vysílal nejen veřejnoprávní rozhlas a TV, ale i jedno rádio soukromé, které zřejmě privatizovalo celý vrchol.

Je neuvěřitelné a nehorázné, že u nás lze v zájmu soukromníka vytlačit veřejnost i z míst, která lze bez přehánění nazvat skvostem. Pochybuji, že by v Evropě byla země, kde je něco takového možné. A pikantní je, že v onom kraji vládne již čtyři roky koalice levých a ultralevých, kteří mají lidu plná ústa.

Snad by nás ještě mohla zajímat jakási informace jazyková. První Mnichované mluvili, jak známo, německy. Ti druzí česky. Jakoupak řečí se tam asi mluví dnes? Ale to je spíše zajímavé než důležité.

13. října 2012