Před lety jsem dostal takovou zajímavou otázku, kterou do kanadských exilových novin poslal jeden čtenář. A prej ať ji rozebírá redaktorka, ale kdyby Standa Moců! No, já spíš tak rozebrat auto a pak ho nedat dohromady, to je můj styl, ale to víte, samolibost... Nafoukl jsem se, hergot, ještě budu v Novém Domově odpovídat na otázky čtenářů jako kdysi pan Horníček v Mladé frontě!

Tenkrát ještě neměla MF v titulu slovo Dnes, i když Sevódňa jí tam klidně dát mohli. Také tehdy ještě nemuseli to Dnes tak zdůrazňovat, tedy teďka, aby jím oddělili to, co byla MF před tím, než ten dnešek přišel, a čemu tehdá všichni ti redaktoři sloužili. Chytře se tím překlenuli přes nepříjemnost trvající 41 let a ještě neztratili čtenářstvo. Tomu se říká česká šikovnost nebo také vychcanost a drzost. Podle toho, jak se na daný problém podíváme. Osobně si myslím, že to drzost byla, protože po tom, co ty noviny převzali, si je všichni ti novinářští vychcánkové přisvojili v podobě akcií, které si udělili grátis. Načež MF prodali do Němec a peníze si rozdělili. Pozice si ponechali a spokojeně píší dál, aniž by přišli o cokoli, snad jen o toho Horníčka. To byl moudrý pán, akorát že ho nenapadlo, aby rozdal akcie hercům a prodal Národní divadlo. Mohl umřít bohatej.

Já tak moudrej nejsem a taky nemám co prodávat, ale přesto zkusím odpovědět na zaslanou otázku : Mám přátele v Česku a já je nepoznávám. Mám přátele v Kanadě a oni nepoznávají mne. Mám teda přátele?

Jelikož tento problém nastolil čtenář Henry Tupý, zacloumala mnou nejprve má česká cyničnost, že si z nás někdo dělá legraci. První reakcí tedy byla odpověď: Nemáš, podepsán Standa Chytrý. Nebo: Máš, Málo, Moc, Stanislav. Pak mi to ale nedalo, konec konců, co na tom záleží, jestli někomu naletím? Však pocházím z kmene, který kdyby každému nenaletěl, tak mohl být velkým národem. Takže jsem se nad nastoleným problémem zamyslel.

Že pan Tupý nepoznává přátele v Česku, mi je jasné. Dlouho tam nebyl a kamarádi se změnili. Teď, co dostali volnost, tak už nepotřebují jeden druhého, aby si pofoukali bolístku, poplakali na rameni a ujistili se, že se stejně nedá nic dělat. Odhazují se přátelství a jiná nepotřebná zatížení a pěstují se kontakty. Kdo nám nemůže pomoci či být i jinak užitečný, je k ničemu. Ztráta času! Kapitalismus bují, tedy tržní kapitalismus, abychom udělali radost i panu presidentovi, který určitě nezná nekalý kapitalismus. Nebo ho zná, ale jeho nekalé metody ho nezajímají. Hlavně když kape. Dělají se kšefty, business a zlaté tele čumí z každého plakátu, stačí se jen uklonit. Je to ovšem tele naše, české, takže mu chybí kule...

Plete si nejen prosté močení s vychcaností, ale i slušnost s hulvátstvím. Mnohý činitel pak slušnost nezná vůbec přecházeje od hulvátství hned k patolízalství či nazpět. Dle potřeby. Pokud si není jist, dá se zapřít. Já vím, museli v tom žít a my zahraniční tomu nikdy neporozumíme. Ostatně, kdo si žil jako prase v žitě, by neměl radit! Tomu porozumět opravdu není těžké. Takže nejen nikomu neradím, ale ani to občanství jsem si nevzal zpátky. Však mně ho také nikdo nenabídl, ačkoliv když mi ho brali, přišel dopis až z ministerstva vnitra, který mně „radil“, abych si okamžitě zažádal o propuštění ze státního svazku. Takový krásný obrat. Státní svazek. Ten, pane Tupý, se nyní rozpadl. Lidé už nejsou svázaní, ani státem, ani stranou a bohužel občas už vůbec ničím, tedy ani tou slušností. Změnili se. Také je někdy nepoznávám.

Jestli vás nepoznávají přátelé v Kanadě, kde (předpokládám) žijete, tak jste se asi změnil vy. Třeba jste rozšířil řady svědků Jehovových, v horším případě úplně zakrněl ve vývinu a rozšířil jen objem svého pasu? V lepším scenáriu zakrněli vaši přátelé, vy jdete svou vlastní cestou a oni nechápou, proč jste nezůstal jedním z nich. Nepoznávají vás. Takový to byl skvělý kluk! Ježiši, co my spolu vypili! A von se tak změnil! Tak příšerně se změnil, že si už nehraje ani na hogofoga, když jede do Česka! Ať se pak nediví, že tam nikoho nepoznává.... ale třeba jste se jenom přestal holit? Podívejte se do zrcadla, občas se v něm nepozná nikdo z nás. Život nám udílí strašné rány stárnutím...

Já vím, je to málo, ale jestli jste se opravdu tak změnil, tak vám to bude vadit ze všeho nejméně. Srdečně!