Pan Jaroslav Dobeš alias Óm nadsamec vyfasoval sedm a půl roku natvrdo. Až ho pustí Filipínci, bude to kroutit u nás.

Čas od času se to prostě stane. To se jeden ráno probudí a zjistí, že se ve spánku transformoval z obyčejného dělňase u soustruhu v Kolbence na vůdce sekty, která konečně spasí svět či aspoň pár oveček. Takže se vykašle na rachotu, vyklidí skříňku s modrákama a vyhlásí se hlavou nové, tentokráte té pravé církve, sekty, kroužku atd., která však musí mít nějaký vznosný název.

A rozhodí sítě. Většinou - jak jinak - jde o prachy. Pokud je takový guru šikovný, zblbne pár jedinců, kteří mu nasypou do klobouku hezkých pár zlaťáků, za které může mít to, co by ze svých šichet nepořídil ani náhodou. Zatímco ovečky jsou masírovány mistrovým učením, jedí střídmě a pracují pro něj svých 12-16 hodin denně, mistr - zpravidla obklopen věrnými huriskami - medituje a oddává se nadpozemské činnosti, z které vyčerpáním usne.

Pan Jaroslav Dobeš (alias guru Jára) je jiný kanón. Nikdy mu nešlo o prachy, ten odporný pozemský produkt či o robotu svých oveček. Jen jim nabízel odháčkování. Toto tajemné slůvko, tak magické a opojné, mělo svůj účinek na několik mladých žen, které se vydaly za dobrodružstvím. Principem „léčby“ bylo odstranění traumat z dřívějších vztahů oněch žen a restart nového života, k čemuž byl guru nejspíše velmi dobře fyzicky vybaven.

Stačilo - dle sdělení frekventantek léčby - pár krátkých okamžiků a byly pomocí Járovy chlouby zcela vyléčeny a připraveny opět začít zcela nový život.

Problém Járy však byl v tom, že se vždycky - zejména v Čechách - najdou ti, kteří jsou s léčbou nespokojeni. I našlo se několik žen, kterým odháčkování buď nestačilo, případně zjistily, že i když jsou již odháčkovány, problém trvá. Nelze rovněž vyloučit i rozhořčení partnerů odháčkovaných žen, že oni podobného způsobu „léčení“ nejsou schopni. Závist je děsná vlastnost.

A tak milého Járu naprášily k soudu, který vyhodnotil méně zvyklý způsob kolektivní terapie jako právně závadný. Jára včas zdrhnul na Filipíny, aby ke svému zděšení zjistil, že i na opačné straně planety považují uvedený způsob „léčby“ za postup non lege artis s docela pěknou sazbou.

Z celého případu je možné vyvodit následující závěry:

1. Jen český lev dokáže odháčkovat několik pacientek denně a můžeme být na něj hrdi.

2. Všechny způsoby léčby by měly být projednány nejprve s patřičnými orgány státní správy dané země, čímž se může léčitel vyhnout pobytu v temnici.

3. Všeobecné volební právo se ukazuje jako přežitek.

Převzato z blogu Tomáš Vodvářka se souhlasem autora