Padl jsem více méně náhodou na webovou stránku pražského magistrátu Praha.eu, na sekci oznámených veřejných shromáždění. Poradí vám tu, jak oznámit veřejné shromáždění, je tu i poučení o příslušné zákonné novele a dozvídám se zde, že od prvního ledna 2009, tedy už víc než deset let, je zakázáno po celou dobu shromáždění zakrývat obličej pod pokutou patnácti tisíc korun a může to být i důvod k rozpuštění shromáždění. Součástí stránky je i seznam aktuálně oznámených shromáždění, aktualizován byl v pátek, a je to wordový dokument o šesti stranách, sahá až do února 2020. Pak je tu i přehled zakázaných veřejných shromáždění. Ten je jednostránkový a obsahuje jedinou větu: V současné době není vydáno žádné rozhodnutí o zákazu shromáždění.

Tak to asi nebude s tou naší demokracií zas tak moc nahnuté, třebaže hrozivé zprávy a prognózy se na nás sypou ze všech stran. S ideou svobody coby pilířů demokracie jsem se poprvé setkal už jako malý chlapeček. Rodiče se tenkrát potkávali s Janem Werichem. Ten rád nosil na veřejnost kravatu dovezenou z amerického exilu. Líbily se mi na ní legrační obrázky a tatínek mi vysvětlil, co znamenají. Přesně je dnes nedokážu popsat, ale znázorňovaly svobodu shromažďovací, svobodu náboženského vyznání, svobodu tisku a veřejného projevu, svobodu politické volby. Ten pražský seznam zakázaných shromáždění mile souvisí s tehdejší Werichovou kravatou. Její obrázky, třebaže je nedokážu popsat, se mi svou podstatou vtiskly do paměti. Svobodná funkční společnost je řízena zásadami, které se vejdou na kravatu, to je to poučení.

Dostalo se mi ho v době, kdy naše společnost byla tak daleká od funkčnosti a svobody, jak jen možno. Snad právě proto mi ten vjem uvízl v paměti.

Kdybych dnes vyrukoval mezi lidi s rekonstruovanou Werichovou kravatou, pozornost bych nebudil. Nevěřím, že by se našel chlapeček, který by si pohled na ni odnesl jako celoživotní vzpomínku. Což je nepochybně dobře. Nicméně neztrácím ostražitost a asi se jí už nikdy nezbavím. Obrazně řečeno stříhám ušima, když čtu, že demokracie není pro současnou, natož pak budoucí dobu vhodná, protože vyžaduje vysokou míru inteligence nezbytnou pro zpracování dat. Plyne z toho nějaký inteligenční cenzus? Že by se měla demokracie reformovat tak, aby byla přístupná širokým masám? I takové návrhy tu jsou, řízení státu skrze referenda, problém redukován na černá nebo bílá; lide, přistup k urně, vol. O čem budeš volit, určím já.

A především čekám, kdy někdo přijde s nápadem, že osud planety je příliš důležitý na to, aby ho měla ohrožovat nějaká svoboda tisku. Když jde o planetu, musí jít demokracie stranou, svobodné volby nesmí škodit klimatu. Pak by taková rekonstruovaná kravata mohla sloužit k napráskání hlasateli přes zadek.

Což není, nelze popřít, příliš demokratické.

LN, 16.9.2019