Ráno byla tma, jako každý rok v tuhle dobu, za oknem svištěl ukrutný vítr a k tomu lilo. Aby toho nebylo málo, přišel mi e-mail, že radnice v Praze 1 chce zrušit hospodu U černého vola. To tedy pokládám za sprosťárnu. Nesedám tam sice u štamgastského stolu, vlastně tam ani nechodím, byla jsem tam jen párkrát. Ale stejně! Copak se má centrum Prahy fakt proměnit v bezpohlavní a bezduchou kulisu pro turisty? Černý vůl, obyčejná hospoda, kde si lze při procházce Hradem na chvíli sednou, najíst se nebo si dát pivo za normální cenu a popovídat si, zřejmě není radním z Prahy 1 dost vznešené místo. Že ji neziskově provozuje občanské sdružení, které z výnosu sponzoruje nedalekou hudební školu pro zrakově postižené, radní zřejmě nezajímá. Podle mého je to přidaná hodnota jako hrom, mnohem větší, než na jakou se kdy zmůže podnikavec, který chce z turistických kapes co nejvíc narýžovat.

Černý vůl odedávna funguje na místě, které zaručuje návštěvnost samo o sobě. Že si dokázala zachovat normální podobu, jakou mívala, co jsem ji znala, pokládám za velkou přednost. Možná je to věkem, ale čím dál víc mi vadí všechny ty podniky, které jsou stejné jako v každém jiném městě a nemají pranic vlastního, huláká v nich hudba nebo televize, člověk málem neslyší ostatní u stolu a musí křičet, aby ostatní slyšeli jeho. A vůbec by mě nebavilo přijet do cizího města a jít si tam sednout do neosobního bistra, které je všude úplně stejné.

Mám dokonce teorii, že ani turisté nejezdí po světě jen proto, aby organizovaně zhlédli místní pamětihodnosti, které mohou bez námahy vidět na kterémkoli reklamním DVD. Soudím, že chtějí také nakouknout do normálního života lidí v zemi, kterou navštíví. Už teď mám vztek a je mi smutno z toho, že jsou večer v centru Prahy zhasnuté celé bloky, protože v nich nebydlí lidé, kteří by si večer třeba doma povídali.

Svět se mění, o to nic, jen nevím, jestli se tolik mění člověk. Že by opravdu většina chtěla, aby bylo všechno všude stejné? Česká hospoda je přece fenomén, jaký uvidíte leda tak u sousedů, třeba v Bavorsku nebo v Rakousku, ale nikde jinde na světě. Není to místo, kam se chodí jen za nemožnou cenu zhltnout opečený polotovar! Je to místo, kde lidé snují nejnemožnější teorie o věcech, o nichž toho moc nevědí, místo, kde se navazují známosti, kde můžete potkat někoho, na koho jste málem zapomněli.

Sedět, upíjet pivo a vykládat si o zásadních i nicotných věcech je velká lidská vymoženost. Za komunismu bylo hospod málo a číšníci byli často protivní - a musím se přiznat, že když se ten ničemný systém zhroutil, byla jsem přesvědčená, že se to změní. Ano, změnilo, a hodně, hospod je víc, a když jsou někde protivní, můžu jít příště jinam - jenže skoro všude řve nějaká hudba a při pohledu na ceny se mi občas dělá nevolno. Co kdybyste si to, dámy a pánové radní z Prahy 1, s tím Černým volem přece jen rozmysleli? Nechodím tam často, jak jsem už napsala, ale přece jen bych si tam ještě ráda někdy zavzpomínala třeba na Karla Pecku.

LN, 9.12.2011