J. Krynický 18.8.2020 16:30

Hulákat tam s megafonem je ještě o něco větší pitomost, než absolvovat "mši" za sloup.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

M. Krátký 18.8.2020 14:19

trochu to nesouvisí - ale snové to bylo až běda - někdy v roce 1963 jsem na vojně jako řidič posádkou v Chebu jel na dalekou cestu až do Vráblí na Slovensku na pohřeb našeho důstojníka a vezl jeho čerstvou vdovu po komplikovaném porodu. Na zpáteční cestě jsem už mlel z posledních sil a vezl velitele vozu někam až do Aše - a pár kilometrů před cílem jsem na vlastní oči viděl nějaké duchy jak se vznáší nad silničkou. Projel jsem jejich těly a nic nebouchlo. Nazpět už jsem jel probuzený a v těch místech těch duchů jsem jel velmi opatrně až jsem raději zastavil - zase tam viseli. Vystoupil jsem a zjistil, že to je obyčejné babí léto - pavoučci byli pilní - hezký den

• reagovat
• nahlásit příspěvek

V. Pavelka 18.8.2020 12:27

Pražská kavárna a Hospoda blbne na kvadrát ,Zahradil lehce pomatený z prudkého návratu do vlasti a touhy nějak zabodovat . Potentáti Katolíků vztyčují falický symbol upadající víry a mužnosti na staromáku .Z věže troubí potrhlá omladina negace všeho co nepoznali, a co se nevleze na pětník jejich bezbřehé svobody která až oběhne zeměkouli stejně narazí na vlastní zákonité mantinely

• reagovat
• nahlásit příspěvek

V. Malý 18.8.2020 10:53

Ve zpravodajství ten jeřáb nebyl, ale v televizním přenosu ano. Projeďte si záznam obřadu v archívu TV NOE.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

J. Kraus 18.8.2020 9:59

"Ty, poslyš," vyjekl náhle Bochníček a chopil Jemelku za rameno, "nejezdi dál, něco se dnes stane. Měl jsem vidění."

"Cože?" ptal se Jemelka, pobaven divným chováním svého kolegy, "jaký vidění? Po kolika půllitrech?"

"Ne, ne," sípal Bochníček, "byl jsem až moc střízlivěj. Nemohl jsem se mýlit. Viděl jsem dnes starého Zepopa!" (Zepop, rovněž i časopis Zprávy Elektrických Podniků města Prahy.)

Při těch slovech zachvěla se jindy pevná pravice Jemelkova, takže vůz se znatelně zakymácel.

"Starého Zepopa?" řekl temně a jeho hlas zněl dutě přední plošinou. Mezitím naskočil nadstrážník Nosatec, přidržev se bravurně toliko zadní tyče.

"Viděl jsem ho u Karlova mostu," bleptal dále Bochníček. "Jel jsem tamtudy dvacítkou časně zrána, ještě za tmy. A tu najednou vidím, jak po Karlově mostě jede vůz číslo Ö3,14..., zkrátka druhá odmocnina z Ludolfova čísla; u řízení stojí starý Zepop, bílý vous mu splývá na nárazník, pravou ruku drží na klice a levicí mi dává znamení kostnatým prstem. Jat hrůzou sevřel jsem v ruce škapulíř, který mám ukryt na zádech pod košilí. Jsou to kleštičky mého děda, jenž býval konduktérem na koňce. V tom okamžiku zjevení zmizelo. Františku, pro pět ran střídavým proudem, nejezdi dál! Hod se raděj marod, dneska se něco stane!"

Nemohl jsem odolat. Symbol odmocniny diskusní formulář nebere.

• reagovat
• nahlásit příspěvek