Naše politická reprezentace nedává mnoho podnětů k pocitu uspokojení, neřkuli hrdosti. Nezvládání covidové pandemie je příklad, který vstoupí do dějin. Ve smutnou grotesku se proměnila vrbětická aféra, vyvrcholení trapnosti se možná dočkáme, až vyprší lhůta pro odchod nadbytečných členů ruské ambasády. O stěhování se nějak podezřele přestalo mluvit. Světlou výjimkou je vzácně sladěný postoj politické elity vůči krizi na Blízkém východě. Prezident republiky nechal vztyčit na Hradě izraelskou vlajku, právo napadené země na obranu osobně na místě podpořil ministr zahraničí, výčet projevů solidarity by mohl být dlouhý.

Podpora Izraeli není jednoznačná a všeobecná. Za pozornost stojí výstřelky, kdy aktivistický levicový server přirovnává vztyčení izraelské vlajky nad Hradem ke vztyčení nacistické vlajky s hákovým křížem, jak tomu bylo za německé okupace. To je asi vrchol, hlouběji se snad nedá klesnout. Samozřejmě, že takzvaný antisionismus je kamufláží pro nepřiznaný rasismus. To je ten rasismus vyjádřený slovy „nejsem rasista, ale…“. Hodně se o něm mluví a píše v souvislosti s americkou politickou krizí, kterou od nás z Evropy sledujeme s údivem i znepokojením. Skrytý rasismus, co že to je za nesmysl? Co je to za bizarní intelektuálský konstrukt?

Je to bohužel existující jev. Za minulého režimu kolovala anekdota, jak se pan Kohn svěřoval příteli, že chce emigrovat. Proč emigrovat, divil se přítel.
„Budou zatýkat všechny Židy a kominíky.“
„Prosím tě, proč by zatýkali kominíky?“ divil se přítel.
„Kvůli tomuhle emigruju,“ na to pan Kohn.

Doba se změnila hlavně v tom, že dnes by pan Kohn neměl mnoho míst, kam by chtěl emigrovat a měl naprostou jistotu, že se na něj někdo nevrhne podpořen ideově nebo nábožensky. Spravedliví mladí lidé, kteří s palestinskými vlajkami v rukou demonstrovali před izraelskou ambasádou v Praze, by pravděpodobně protestovali, kdybych je označil za antisemity a dělat to nebudu. Mám mezi přáteli uvážlivé myslitele schopné rozpřádat teorie o tom, jak Evropa exportovala do Palestiny svůj problém, a že tak vznikl stát Izrael jako trvalá křivda. Nejsou to antisemité a ani ve skrytu duše je z toho nepodezírám.

Jenom se trvale nemohu zbavit přesvědčení, že celý ten problém by bez antisemitismu nemohl nastat a netrval by déle než sto let. Vždyť Balfourova deklarace o vytvoření židovské domoviny v historických biblických místech je z roku 1917. Nenávist vůči lidem, kteří tu žili a k nim se připojovali další, aby společně pracovali a vzdělávali pustinu, by nevznikla, kdyby tu nebylo antisemitismu, této specifické odnože rasismu. Na troskách Osmanské říše vznikaly a zanikaly rozmanité státy, ale jen jeden byl od počátku dodnes předmětem útoků. Jsou živeny antisemitismem a ten je opovrženíhodný, jako všechny další druhy rasismu.

LN, 24.5.2021