Vyskočil na mne z Twitteru zajímavý postřeh. Dnes je to prý tak, že se vzájemně nenávidí lidi, kteří spolu v devíti případech z deseti shodnou, ale v jednom jsou ve sporu.

Neumím to ověřit a do úzkých by se asi dostala i renomovaná instituce zaměřená na výzkumy názorů, kdyby se o to pokusila. Nicméně jsem zapátral ve vzpomínkách na děje uplynulých dnů a týdnů a skutečně jsem shledal, že se do sporu s přáteli dostávám častěji než kdy jindy. Nepředpokládám, že by u mne vypukla chorobná hádavost, a naopak odhaduji, že jsou na tom podobně. Přibývá témat, na něž je dlužno mít silný názor.

Koronavirus ustoupil do pozadí, takže kolem očkování si už lidi do vlasů nevjedou. O nepřijatelnosti ruského napadení Ukrajiny taky panuje takřka stoprocentní shoda, ale už je možné se seknout na příčinách. Válka je důsledek arogantního ruského nacionalismu, jak si myslím já. Jiní ale poukazují, že Západ dlouhodobě Rusko přehlížel a dokonce dráždil, a tudíž si válku vykoledoval. Přitom je na Rusku energeticky závislý a závislost zmnohonásobil ideologicky bigotním enviromentalismem, upnutým na záchranu planety ohrožené klimatickou změnou. Tou změnou, která buď vůbec neexistuje a je pouhým ideologickým konstruktem, podobně jako příslušnost k pohlaví je uměle vytvořené dělítko, v podstatě nástroj bílého mužsky šovinistického útlaku. Přitom zkušenosti uplynulých dvou let ukázaly neudržitelnou křehkost globálně provázaných výrobně ekonomických vztahů, takže Green Deal, který je v důsledku ruské agrese mrtev, se musí stát východiskem a impulzem pro další rozvoj ve smyslu nezávislosti a dlouhodobé udržitelnosti.

Toto je pouze malá ukázka palety názorů, přičemž jeden každý z nich se může stát obrněnou baštou opatřenou dělem schopným palby na jakoukoli jinou baštu v dosahu. Může se tedy snadno stát, že jste zásadní antiputinista, ovšem příčí se vám soustavný antizemanismus a budete zpochybňovat validnost odsouzení Miloše Baláka, jelikož se Zemanem souzníte v jeho odporu vůči ekologistům a vadí vám na něm hlavně prokremelská politika nepřesvědčivě negovaná nedávnou otočkou. Vidíte? Snadno se můžete dostat do zásadního sporu sama se sebou.

Toto je zase jen malý příklad, jak se mohou postoje shodovat a vzájemně si odporovat a vnitřně souznít – a tak to může pokračovat ve spirále k výšinám. Ta končí v krajním případě v bráně psychiatrického ústavu v Praze Bohnicích.

Kde jsou ty časy, kdy jsme byli jenom rozpolceni! Na rozpolcenost můžeme vzpomínat jako na dobu názorové idyly, jako teď nostalgicky hledíme zpátky na dobu předcovidovou, kdy jsme vyhlíželi dvacátá léta v naději, že se bude opakovat rozjásaná doba swingu a kultu filmových hvězd.

Ty tedy máme pořád, ale fackují se a my se nemůžeme shodnout, zda se fackují doopravdy, anebo jen na oko, aby se o nich mluvilo.

LN, 2.4.2022