28.3.2024 | Svátek má Soňa


FEJETON: Senioři, k počítačům!

24.8.2012

Senioři k počítačům, pravil kdysi někdo a buďme mu vděčni, vždyť mohl zvolat Dědci a báby za klávesnici! Jelikož už dědkovského věku jsem a o počítačích něco vím, tak se k tomu zvolání rád přidávám, ano, lidé "třetího věku", dejte se na počítače!

Mne k počítačům dostal pan Rada. To byl ten, co psával velice úspěšné texty k písním. Jen tak namátkou "Modlitbu pro Martu" složil právě on. Tak tenhle Petr Rada se koncem sedmdesátých let dostal do Sydney, kde převzal psaní místního emigrantského čtrnáctideníku "Hlasy". Za tím účelem svolal k sobě domů schůzku všech významných lidí, které znal, a vyzval je, aby mu s psaním pomohli. Sešli se tam tenkrát zástupci ctěného Sokolstva, Župy tichomořské legionářské, SVU (Společnost pro vědy a umění), Rady Svobodného Československa, zkrátka zástupci samé vznosné emigrantské honorace a moje maličkost. Ta tam ovšem byla sama za sebe.

Po konzumaci značného množství čaje, kávy, vína a sušenek, což muselo chudého českého emigranta, který právě přistál u australských břehů, stát majlant, se všichni ti bratři, legionáři, doktoři a inženýři začali plácat po ramenou, jací že jsou borci, a navíc se zavázali, že Petrovi s novinami pomůžou. Já, jaksi bokem, ale také proto, že se předpokládalo, že umím dobře anglicky (prosím vás, vždyť si vzal Australanku!), jsem dostal za úkol psát rubriku zpráv z "domova v zahraničí", čímž se mínila Austrálie. Tu rubriku jsem pak psal každých čtrnáct dní po dobu deseti let. A nejen ji, psal jsem různé povídky a prováděl rozhovory na dálku se zajímavými lidmi. To vše pod různými pseudonymy, aby se to v Hlasech nehemžilo jen mým jménem, protože ostatní účastníci legendární schůzky až na jednu vzácnou výjimku nikdy ničím Petrovi nepřispěli.

Petr byl šikula a už tenkrát měl počítač. Sice to tehdy byla jen bedna, takový lepší psací stroj, ale co ta bedna uměla! Se závistí jsem sledoval, jak Petr mění text, přehazuje odstavce a vpisuje nové do již vytvořeného textu a mašina to vše upravila bez škrtání, vsuvek a vpisků, kterých byl můj text, psaný rukou, plný. Tak plný, že jsem se v tom někdy nevyznal ani já! Tenkrát ovšem stál počítač přes dva tisíce dolarů a to byla na tehdejší dobu značná suma. Petrovi jej věnoval (myslím) pan Zachariáš, který se prodejem počítačů živil. Předpokládal, že tato dobročinná akce přinese přízeň nejen Petrovu, který mu pak zadarmo dělal v Hlasech reklamu, ale i dalších zákazníků. V mém případě se nemýlil. Dlouho jsem neodolal a počítač si zakoupil. Bože můj, jaká lahoda upravovat texty!

Léta minula, já se krásně "vypsal" a vůbec zlepšil a pak přišel internet, broadband a všechny ty krásné výhody s tím spojené. Na příklad e-mail! Netřeba psáti dopisy, frankovat je známkami a čekat, až je pošta fyzicky doručí adresátovi, kdepak! Dneska stačí naklepat krátkou zprávu, zmáčknout tlačítko a zpráva je na druhé straně světa za jednu sedminu vteřiny. Nebo Skype. Napíšu e-mail kamarádovi z Brandejsa, že v tu a v tu dobu zavolám. On si zapne počítač, já zavolám a můžeme mluvit. Zadarmo! A jak dlouho chceme… a navíc se i vidíme! Ano, skype systém má kameru, která vás snímá, a tak se s volajícím nejen vidíte, ale můžete si i ukazovat různé věci. Přes systém Google si zase můžete udělat výzkum materiálu, o kterém chcete psát. Netřeba míti encyklopedii, mohutnou knihovnu a strávit dny a měsíce hledáním. Stačí Googlu zadat heslo a máte během vteřin požadovaný materiál před sebou. S počítačem můžete ovšem i nakupovat, ukládat si fotografie, tisknout fotky a žádosti, dopisy, zkrátka používat jej jako tiskárnu, a to i barevnou, samozřejmě! Můžete si přečíst nejen Lidové noviny, ale i Sydney Morning Herald nebo Chicago Tribune. Jen Reflex a jiná česká periodika si nepřečtete, protože ti za ty kokotiny, co tam píšou, chtějí zaplatit… Můžete jít na fóra, kde se seznámíte s novými lidmi, poklábosíte o tématech, která vás zajímají nebo i jen štvou. Můžete si udělat svou vlastní webovou stránku nebo se přihlásit mezi blogery a hlásat svá vlastní moudra pro všechny, kteří se uráčejí si je přečíst.

Můj počítač se tak pro mne stal mým oknem do světa, mým nejdůležitějším nástrojem styku s kamarády a přáteli a se světem. A teď, co se ze mne stal dědek na zaslouženém odpočinku, tak si neumím představit lepší zábavu, než jakou si najdu přes svůj počítač kdekoliv ve světě. Dědoušové i babky, nebojte se počítačů! Jsou to ty nejlepší pomůcky, které vás udrží duševně svěží, mentálně bdělé, ale také ostražité, neb svět je plný překážek a lumpů, jak jste si jistě za svého pohnutého života ráčili všimnout. Nedůvěra je matkou moudrosti, neb začnete dostávat tzv. spamy, čili nabídky od neseriózních lidí, ba přímo podvodníků. Nabídky, jako že vám zvětší velikost přirození. Na tohle se pár zoufalejch chlapů vždycky chytne. Zaplatí a obratem je jim poraděno, aby si na to uvázali cihlu, že se to po čase vytáhne…. My starci jsme zkušenější, a tak na podobné nabídky neodpovídáme, neb víme, že co Pámbu nenadělil, v apatyce nekoupíš. Ostatně, co by nám to bylo dnes platné… A nepomohou ani nabídky falešné viagry. Za dolar devadesát pět mně tuhle nabízeli ty modré pilulky, se slibem, že mi zase bude trčet jako za mlada, až chytnu nějakou mladici. Já ovšem vím svoje. Za dolar devadesát pět se určitě jedná o napodobeninu, pravděpodobně vyrobenou z mouky a cukru někde v Indii a s tou můžete chytit tak akorát žloutenku. Kdepak, hlavně se nedat nachytat! Neotvírat nejen nabídky k prodeji, ale i zprávy od lidí, jež neznáte. Mohou to být zlí lidé a posílají vám třeba virus. Tohle není normální virus, tohle je počítačovej virus a ten vám může zlikvidovat počítač, teda programy v něm. I bez virů vás však navštíví tolik mysterie, že zbytek života ztrávíte v němém údivu nad záhadami, které umí jenom cyber space. Zkrátka počítačovej prostor, něco jako quantum fyzika. Přes cyber space pochopíte buddhismus, protože to, oč buddhisti usilují, najmě se ponořit do nirvány, je totéž, do čeho se budete nořit vy každý den, aniž byste chápali proč, jak a vůbec. Příklad: smekne se vám při psaní ruka, praštíte omylem do něčeho na klávesnici a to, co jste pracně tvořili dvě hodiny, zmizí do cyber space a můžete začít psát znova… Vejde se tam toho stejně, jako do těch míst, kam my Češi posíláme vše a všechny, již se nám nelíbí. Je to prostě taková velká cybrdel.

Nebo: píšete jako diví, neb vás zrovna políbila múza, a soused nebo elektrárna, to už je jedno, vyhodí v domě pojistky, odpojí proud, na minutu, na vteřinu(!), na tom nezáleží, zkrátka na bídný moment není k dispozici proud a všechno vaše snažení je v tu ránu v cybrdeli. Tam se toho vejde! Včetně buddhistickejch textů nebo manifestu Karla Marxe!

Na druhou stranu se naučíte všechno ukládat do paměti. Počítačové, ne svojí, a to hned, jak to napíšete, takže to mizení celých statí omezíte na minimum. Konec konců existují programy, které to budou dělat za vás. Ovšem jinak za vás nebude počítač dělat nic, musíte se naučit dát mu příkaz. Ačkoli rozkazovat se zdá býti činností lidem vrozenou, při rozkazování počítači to vůbec nemusí být legrace. Jedno špatné kliknutí myší a počítač udělá něco úplně jiného. Leč v tom je právě ta výzva! Poprat se s problémem! Hledáte, klikáte a najednou buch a počítač udělá, co jste chtěli! Bože, ta radost a úleva… než si uvědomíte, že nevíte, JAK jste to vlastně udělali, a že teda musíte hledat a zkoušet znova.

V každém případě, milí senioři a milé seniorky, ta počítačová výzva je krásná a naplní vám život nevšedními zážitky až do konce toho, co vám z něj ještě zbývá. A až už tady nebudete, pořád budou někde v cyber space čekat na svou příležitost vaše úvahy, nápady i snažení a jednou, čert ví, třeba nastane soudný cyberský den a všechno to vypluje na povrch v nějakém Nirvánsku, které přivede k životu správné kliknutí myší nějakého nového a božského programu jednoho z vašich potomků! Jen se do toho dejte! Neváhat ani vteřinu a hodně zdaru přeji! K počítačům!