13.7.2020 | Svátek má Markéta


FEJETON: Sbohem, budko

25.6.2020

Zrovna čtu, že stát přestane dotovat telefonní budky. Upřímně řečeno, ani nepamatuju, kdy jsem nějakou naposledy viděl. Tedy, kdy jsem viděl funkční telefonní budku. Jednu za účelem dekorativním má jeden můj známý v sousední vsi, je to anglofil do morku kostí, barák má z červených cihel, jezdí autem značky Morgan a za barákem má červenou anglickou budku.

Takže budky. Provázely nás dlouho. Koncem devadesátých let byla završena budkizace naší země. Čtu, že jich instalovali třicet tisíc. Kam oko dohlédlo, stála budka, výtvarně vyvedená, technicky dokonalá, šlo se z ní dovolat do celého světa. Jenom se do ní musely strkat hodně rychle peníze. Nejspíš uměly tyhle budky spoustu jiných věcí, jako to dovedou ty budky americké. Tam ani nepotřebujete peníze. Stačí mít předplacené volání a na papírku pak máte kód a ten vytočíte, tedy vyťukáte a hned vás to spojí, kam potřebujete. Buď jak buď, tyhle české dokonalé budky přišly do doby, kdy už měl každý mobilní telefon a široko daleko nebylo tak zbytečného objektu, jako byly tyhle relikty technické minulosti.

Přiznám, že jsem tyhle novobudky nikdy nevyzkoušel. Na věčnost si odnesu vzpomínky na klasické budky mého mládí. Ty nejstarší přirozeně nepamatuju, v Praze byla první instalována v roce 1911. Budka mé vzpomínky byla dřevěná, ze tří stran plně prosklená. Střechu měla jaksi dovnitř vlomenou, nad vchodem měla číslo. Na podlaze měla jakýsi dřevěný rošt. Stačilo vstoupit a spínač pod roštem umístěný v budce rozsvítil. Pokud to fungovalo. Páchla tu moč, ta vždycky.

Uvnitř byla polička a na ní telefonní seznam, připoutaný důkladným řetězem. Ten seznam byl rozdrbaný, protože neukáznění občané raději vytrhli ze seznamu list s číslem, než aby ho opisovali do notýsku. Ke stěně budky byl připevněn přístroj, zcela speciální, odlitý z pevného kovu. Měl otáčivý ciferník na volbu čísla, taktéž kovový. Sluchátko bylo spojeno s tělem přístroje kabelem ochráněným před zciziteli ohebnou pancéřovou trubkou. Samo sluchátko bylo bakelitové, hodně těžké. Poslouchací i mluvicí část mělo prošroubovanou, ale nezbedové si obstarali šroubováček a často se stávalo, že sluchátko bylo vykuchané. Někdo z něho ukradl vložku. Uvnitř byl vždycky člověk a před dveřmi taky vždycky někdo stál. Když se ten uvnitř vykecával, bylo zvykem ťukat na sklo mincí. Pak se tomu uvnitř slušelo, aby se otočil zády, ale zpravidla se jaksi nachýlil, nahrbil.

Už dávno zmizely tyhle budky z našich ulic. Zůstaly ale budky nové generace – přetvořené na knihobudky. Telefon už v nich není, jenom police, a lidi do nich nosí knížky, které už přečetli a nechce se jim je vyhodit. I to je druh komunikace. Knížka jako by plavala po řece jako Plaváček. Otevřete ji a začnete neslyšný dialog. Haló, kdo nám volá? Nikdy se to nedovíte.

To je na tom to krásné.

LN, 22.6.2020

Neff.cz



Akční letáky
Akční letáky

Všechny akční letáky na jednom místě!






 Neviditelný pes
Toto je DENÍK: do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patřičně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy.
Šéfredaktor Ondřej Neff (nickname Aston), příspěvky laskavě posílejte na adresu redakce Jiřímu Wagnerovi, redaktorovi NP (nickname JAG). Rubriku Zvířetník vede Lika.