19.3.2024 | Svátek má Josef


FEJETON: Ruské volby

28.9.2021

Tak co, jak dopadly ty volby v Rusku? zeptala se mě trochu přezíravě naše Chaluha. Krájela jsem zrovna cibuli a s očima plnýma slz jsem jí řekla, že vyhrála strana Jednotné Rusko. Zeptala se, jestli mě to tolik trápí, i vysvětlila jsem jí, že mě to sice trochu trápí, ale slzy že má na svědomí cibule. Na pokoji mě ale nenechala: „A proč si myslíš, že ty volby ruský úřady zfalšovaly, jak jsi včera říkala do telefonu?“ Ach jo, kočky, které se zajímají o politiku, nejspíš nemá každý.

Pokusila jsem se jí vysvětlit, že si to myslím, protože o tom hodně mluví a píšou lidé, kterým věřím a kteří na rozdíl ode mne u těch voleb byli a podvody viděli. Chaluha to přijala, ale nestačilo jí to. „A ty si myslíš, že by bez podvodů ty volby nevyhráli?“ Ale vyhráli, vyhráli, jen nejspíš ne tak vysoko. Svého času jsem se po volbách v Bělorusku nebo v Gruzii či Ázerbájdžánu, které jsem viděla na vlastní oči, taky divila, proč tam volební komise falšují volby, když by je ten, kdo je má vyhrát – tedy vládní strana –, vyhrál stejně, proč vítěz potřebuje dostat devadesát procent hlasů a nestačí mu třeba sedmapadesát. Logické by se mi zdálo, že by ho mělo zajímat, koho by občané opravdu zvolili a kolik by dostaly jiné strany… jenže ti zfalšovaní vítězové mají evidentně jinou logiku než já. Buď chtějí dosáhnout takové parlamentní většiny, aby se nemuseli s nikým z opozice dohadovat, anebo si přejí, aby to vypadalo, že je mají občané radši, než je ve skutečnosti mají.

„U nás taky budeme mít volby,“ šťouchl mě čumáčkem do nohy Davídek. Lekla jsem se, až jsem se mírně řízla do prstu. „Taky,“ kývla jsem. „Taky zfalšovaný?“ chtěl vědět. To jsem odmítla. U nás se, pokud vím, volby nefalšují, jen sem tam si někdo koupí od někoho hlas a je z toho skandál. „To u nás nechce vítěz, aby to vypadalo, že ho mají občané radši?“

Pustila jsem se do řečnění: o tom, že volby kontrolují volební komise a že jejich členové nepodvádějí, nepodepisují do volebních archů voliče, kteří k volební urně nepřišli, a neházejí za ně lístky do urny, a pro jistotu jsem jim vylíčila, co všechno dalšího se u nás neděje. A když už jsem byla v ráži (cibule byla nakrájená, mohla jsem odložit nůž a rozkládat rukama), zkusila jsem kočkám nastínit, že je rozdíl mezi svobodnou a nesvobodnou společností a mezi svobodnými občany a podmaněnými poddanými. Trošku jsem se do toho zapletla, v jedné chvíli jsem si nebyla jistá, jestli jim místo vysvětlování nekážu jen planá hesla – připadala jsem si trochu jako politik, který má v jakési předvolební kampani dokázat, že žijeme ve svobodné zemi, kde mají občané na dění reálný vliv, kde nejsou jen statisté, kteří mají předvést, že jejich vláda je ta nejlepší a má vládnout dál a dál a dál…

Kočky ztratily zájem. „Když nemáš nic lepšího než kecy, který můžu slyšet od kdejakýho politika, tak radši krájej maso,“ uzavřel naši předvolební debatu Davídek.

LN, 24.9.2021