Když o té rozvodové epidemii dnešní doby přemýšlím, zkouším si představit, jak by dnes vypadlo manželství Romea a Julie, nejslavnějšího mileneckého páru všech dob, který pro každou generaci představuje ideál lásky, již může rozdělit jen smrt…

Po líbánkách a čase zamilovanosti nastanou všední dny. Výchova dětí, starosti s domácností, práce a nedostatek času, hašteření a usmiřování, únava, migrény a také neovlivnitelné jevy jako ekonomická krize, vnadné asistentky, okouzlující kolegyně na služebních cestách a nadržené kamarádky v sousedství. Prostě věci, které Romeo a Julie spolu nikdy neřešili…

A teď pomyslete, že by se Romeo jednou večer vrátil z práce a řekl své milované Julii: „Miláčku, tebe pořád bolí hlava, mnoho si s tebou v poslední době neužiju, a tak jsem si na večírku v práci trochu přihnul, nějak mi ujely nohy a slečna Kašpárková je v tom...“

Julii se rázem zhroutí svět. Jako by jí v srdci vybuchl vulkán a zároveň udeřilo zemětřesení. Protože ona si navždy jiné muže zakázala a pokusy všech svůdců rázně odrážela i při sebemenším pokusu o flirt, nedokáže teď vůbec pochopit, jak mohly Romea přemoci v alkoholickém opojení hormóny…

Cítí se k smrti zrazená. V první chvíli by se nejraději probodla Romeovou dýkou. Jenže naštěstí už nemůže, protože má děti. A ty mámu Julii potřebují, stejně jako tátu Romea, který říká: „Já rodinu nechci opouštět…“

Tak se nakonec Julie ani Romeo a určitě ani poblázněná asistentka Kašpárková nezasebevraždí. Jenže Romeo platí alimenty za levobočka a věrná láska utrpí šrám, ze kterého se už nikdy – i při nejlepší vůli obou protagonistů – nevzpamatuje. Důvěra v manželském páru je pryč.

Zatímco Julie se léta smála žárlivým výstupům svého muže, když na ni se zalíbením pohlédl některý z Romeových kamarádů, je nyní ona tím nesnesitelným žárlivcem. Přestože nikdy nezapochybovala o vzájemné osudové lásce až za hrob, najednou se nedokáže zbavit živých představ, jak Romeo v práci klátí mladou kolegyni Kašpárkovou, Vopršálkovou či kteroukoliv jinou. Je nervózní, kdykoliv se Romeo někde zdrží, lustruje mu mobil a nad parkovacími lístky, zapomenutými v kapsách manželových sak, si promítá nesmyslně bujné milostné konstrukce. Do toho jí připadá, že už není krásná, protože léta jí to nikdo neřekl. Romeo si to sice stále myslí, ale pod balkónem rozhodně pět nebude. A všem ostatním mužům, kteří o kráse Julie během jejího manželství pět chtěli, jakékoliv obdivné projevy ctnostná žena okamžitě v jejich zárodku uťala. Nikdy přeci neměla za potřebí s někým flirtovat, když měla svého osudového Romea, který by pro ni zemřel.

Že jste vdaná a milujete svého manžela? Že vás cizí chlapi díky němu vůbec nezajímají? Že s dětmi na jakékoliv milostné hrátky nemáte čas a na flirtování nejste stavěná? Tak se nastavte! Aspoň trošku!

Kdykoliv se teď stárnoucí Julie miluje s Romeem, má pocit, že Kašpárková je v posteli s nimi. Romeo ji už nelíbá, ani nehladí tak, jako kdysi… Hladí tak tu jinou?! Julie je permanentně ve střehu. Zhrzená, nepříjemná. Doma vytváří atmosféru, ve které se snaživý manžel začne po čase (osudová láska-neláska) dusit. Přestává mít chuť se vracet domů. A po nějakém čase opět podlehne nástrahám cizích žen. Vadnoucí Julie to má sečtené. Už jen děti je drží spolu. Julie tloustne, přestává o sebe dbát. A pak jednoho dne Romeo přijde a řekne: „Miluju Vopršálkovou, odcházím.“

A stárnoucí Julie se zhroutí, protože její ženské sebevědomí je v troskách. Jediná láska jí dala kvinde. Nikdo už o ni nestojí. Když vyběhne poplašeně do ulic, nevysílá ten úžasný ženský signál: „Tady jsem!“, kterým kdysi dostala Romea. Vysílá světu zprávu: „Nesnáším chlapy, ale nějakého bych nutně chtěla, protože mám strach být sama.“ A to je to, co mužské plemeno absolutně odrazuje. Julie neví, že by stále mohla být krásná a žádoucí...

Jak zpátky získat ženské sebevědomí? Když začnou vlasy prokvétat stříbrem, je to už hodně vyčerpávající úsilí. Proto vám, milé Julie, doporučuji: ačkoliv svou osudovou lásku potkáte a zažijete s ní nebývalé štěstí, nikdy nezapomínejte rozvíjet svou ženskost. Občas se usmějte na cizího chlapa, i když tím Romea možná popudíte. Nezavrhujte kvůli jeho žárlivým scénám staré přátele. Nechte si občas od někoho říct, jak vám to sluší. Nezatahujte se automaticky do ulity, když vás neznámý muž v tamvaji pozve na rande. Nefackujte hned svůdce, kteří by vás chtěli letmo políbit. Tu hranici, kam až zajdete, si zvolte samy. Ale i když máte doma Romea, nebuďte mu každým gestem věrná až za hrob. Muži jsou věční lovci a mnozí - hlavně v pozdějším věku - vaši věrnost nedocení. Dokonce naopak. V poslední době příliš mnoho žen na svou ortodoxní oddanost doplácí. A tak se vy, ctnostné a dobře vychované Julie, aspoň trošku „popadoušte“, i když se vám do toho vůbec nechce.

Převzato z blogu autorky s jejím souhlasem.