28.3.2024 | Svátek má Soňa


FEJETON: Remcání zapšklého chodce

8.9.2020

Tak dlouho jsem pšknul, až jsem zapšknul a dospěl jsem ke stejnému závěru jako kdysi Suchý se Šlitrem: když už si to rozházet, tak s každým.

Onehdá jsem tu psal o podivnostech semaforů, které někdy mají mačkátko jen tak, aby se chodci nenudili. A vyslovil jsem podiv nad tím, jak jsou některé přechody pro chodce úzké a zelený pajduláček tam svítí příliš krátce.

Dostalo se mi od komentujících informace, kterou pochopitelně znám: že když vstoupím na přechod na zelenou, můžu přejít, i když mezitím blikne panáček červený. A s tím čudlíkem - přece bych prý nechtěl, aby kvůli mně hned naskočila zelená a auta zůstala stát! Co když je tam někde pracně sestavená zelená vlna?!

Než odpovím, předešlu jednu věc. Svým chováním nenutím řidiče ke zběsilému brždění. Na přechodech bez signalizace, i na těch, kde se mi rozsvítí zelená, se na přechod bezhlavě nehrnu. Vidím-li blížit se jedno dvě auta, raději se zastavím kus před začátkem přechodu, aby bylo jasné, že se nevrhám do vozovky, a nechám ta auta projet. To si ovšem mohu dovolit jen na těch osemaforovaných přechodech, kde mi zelená svítí dostatečně dlouho.

Mňo, a teď ta moje odpověď. Když už mi někde postavili přechod se semaforem, chci jej přejít v klidu a spolu se mnou i lidé pajdavější než já a také maminky s malými dětmi (“Pojď honem, na přechodu se nemůžeš takhle loudat“, co na tom, že nožičky nestíhají!). Marně si lámu hlavu, co by se stalo, kdyby se na některých přechodech - programovaných evidentně pro sprintery - prodloužila doba svícení toho zeleného človíčka o deset vteřin. Aby bylo možné přejít na zelenou na druhou stranu nikoli přímo loudavým, ale přitom důstojným tempem. Já vím. Pokud by nebohý řidič cestou potkal šest takových přechodů, prodloužila by se mu jízda - považte - o celou dlouhou minutu! Ovšem - je tu problém, nebylo by to ekologické. Řidič by své karcinogenní smrady vypouštěl do ovzduší o minutu déle. Opravuji: smrady svého samohybu, ne svoje.

A jako správný zapškloun prohlašuji: My chodci jsme tu byli už desítky tisíc let před prvními řidiči. Je nás víc. Nemůžeme se rozhodnout nebýt chodci nebo nepřejít žádnou ulici. Nezabíráme kolem sebe prostor čtyř a více čtverečních metrů. Nespotřebováváme na svůj pohyb neobnovitelné zdroje energie (kromě zdrojů vynaložených na výrobu potravy, ale to řidiči taky). Nepotřebujeme kvůli svému pohybu hýbat i tunou železa, plastu a skla. Nevypouštíme karcinogenní oxidy dusíku, jemné prachové částice ani větší množství oxidu uhličitého, než jsme přijali s potravou. Nejsme takovým zdrojem monotónního hluku a když do někoho vrazíme, nebývá to na nemocnici ani na krchov. Takže kdo by měl být ve městech více opečováván a vítán - řidiči (nemluvím o řidičích, kteří své vozidlo prokazatelně potřebují k práci), nebo my chodci?

Ještě jsem nedávno zapškle komentoval článek o cyklománii, ale ten komentář někdo raději smáznul. Tam jsem tvrdil takovou prajednoduchou věc: Chodník je pozemní komunikace pro pěší, kdežto cyklista je řidičem jednostopého kolového vozidla, a pro vozidla jsou určené jiné pozemní komunikace než chodníky. Cyklista si může vybrat, jestli vůbec vsedne na kolo a jestli se s ním pustí na chodník. My chodci si nemůžeme vybrat, jestli na chodníku budeme nebo nebudeme mírně omezováni, často trochu lekáni a občas i ohrožováni někým, kdo se pohybuje podstatně rychleji než my, má o hodně delší brzdnou dráhu a horší manévrovací schopnost. Někdo ze čtenářů něco namítá?

Totéž se týká i lesních turistických cest, které byly často jenom doplněny o značení cyklotrasy, aniž by byly pro větší bezpečnost nějak upraveny. Jda lesem, nechci být rušen od inhalace čerstvého vzduchu a poslouchání budníčka menšího neustálým cinkáním zvonků, byť by bylo následně doprovázeno slůvkem „Děkuji“. Jářku, to jsem ale mrzoutský sobec, jen což!

Koho jsem ještě svojí zapšklostí nenaštval? Aha - skateboardisty na chodnících. Ti naštěstí obvykle na rozdíl od koláčů (= jezdců na kolech) dělají takový hluk, že je my chodci slyšíme přijíždět jakžtakž včas. Ani nevím, jestli je prkno s kolečky bráno za dopravní prostředek, ale jízda na skejtu je docela určitě sport. No a sportovat na pozemní komunikaci pro pěší??? Páni skejťáci, jednou dám dohromady partičku kamarádů, rozbalíme na chodníku síť a pinkneme si volejbal. Nebo postavím terč a budu se trénovat v lukostřelbě. Či snad myslíte, že některé (vaše) sporty na chodník patří a jiné (moje) ne?

Samozřejmě bych ještě měl zabrblat o neukázněných majitelích psů a o kuřácích, kteří jsou přesvědčeni, že šedivý asfalt rozhodně zkrásní díky vajglové výzdobě. Ale to už by bylo moc dlouhé. Tak si ještě budu trochu pšknout, abych na to byl zapšklejší.

Již nyní předjímám otázku kladenou mnoha diskutujícími: „A co s tím jako chcete dělat? Co by s tím kdo měl podle vás dělat?“ Inu, to je to krásné, že nevím. Jenom jsem měl takové svrbění tento poněkud „nemoderní“ článek sepsat a jako bonus vám jej vyšperkovat přehršlí archaismů, což jsem obojí učinil.

Převzato z autorovy Palety názorů a ptákovin