FEJETON: Radosti podzimu
Léto se sice moc nevydařilo, ale druhá polovina září byla - pokud jde o počasí - nádherná, přímo ukázková. A na mém oblíbeném kaštanu u Olšanských hřbitovů jako každé září vyrazily nové listy a květy. Pokaždé, když jdu nebo jedu kolem, mě ten pohled povzbudí. Jistě, je to anomálie, kaštany nedozrají, ale je příjemné vidět v nadcházejícím podzimu jemné jarní květy. Vím ještě o jednom, ten je zas na Střeleckém ostrově, a určitě existuje i spousta dalších, které v tuhle dobu simulují jaro.
Pohled na českou politiku takovou radost nevyvolá. Ani na tu komunální: doslechla jsem se, že o budovu školy v pražské Drtinově ulici, která má být "optimalizována" (čti zrušena), má zájem Václav Klaus junior. Možná je to jen pomluva, nevím, ale je-li to pravda a chtějí-li radní pražského magistrátu synovi pana prezidenta zrušením školy vyhovět, je to nestoudnost. Čerstvý průzkum ukázal, že pro středoškoláky je dosti podstatné, kde stojí škola, na kterou se chtějí přihlásit. Celkem to chápu, když někdo bydlí na Smíchově, moc se mu asi nechce jezdit do Horních Počernic, kam mají být studenti z Drtinovy ulice převedeni. Budu tedy radši doufat, že je to pomluva.
A když už jsem u těch škol: mám pocit, že se v internetových zprávách nesmírně rozmnožily pravopisné chyby. Dobře vím, že přepsat se může každý, sama taky dělám překlepy, ale ve slušném médiu obvykle zaměstnávají korektora, který překlepy opraví. Když ovšem někdo trvale chybuje ve shodě podmětu s přísudkem, těžko nenabýt pocitu, že se to prostě ve škole nenaučil. Přitom v různých diskusích o školství neobyčejně často slýchám, že se metody výuky musejí modernizovat, že nemá smysl nutit žáky a studenty, aby si cpali do hlavy hory informací, když je mohou získat jedním kliknutím na internetu a podobně. Něco na tom jistě je - ale že by měli do novin psát lidé, kteří se ve škole nenaučili ani pravopis, to se mi nezdá. Kdo neumí číst a psát, těžko může být schopen písemně srozumitelně formulovat nějaký názor.
Nebo že bych se mýlila? Narodila jsem se v první polovině minulého století, třeba jsem beznadějně staromódní. Rozhodně si tak připadám, když čtu diskuse na webu: mám pocit, že polovina přispěvatelů nedokončila ani základní školu a navíc je vychovával někdo, kdo neměl tušení o běžném slušném chování. A vychoval z nich hulváty k obrazu svému, lidi, kteří nedokážou vnímat příčiny a následky a naprosto nejsou schopni diskuse ani prostého pochopení, že si někdo jiný může myslet něco jiného, a přesto nebýt zločinec ani beznadějný hlupák.
Trochu se děsím představy, že jednou třeba někdo pokácí ty kaštany, co si rok co rok popletou podzim s jarem, a připraví mě tak o nevinnou radost. O trochu víc se děsím, že někdo zašantročí školní budovu kvůli penězům nebo mocenským výhodám. Ještě horší je ale představa, že by moje vnoučata měla žít mezi hulváty a bezohlednými sobci. Jak k tomu ty děti přijdou? A jak k tomu přijdou ti dospělí, kteří nechtějí přistoupit na obecné hulvátství, milí čtenáři?
LN, 30.9.2011