Výsledky prvního kola prezidentských voleb mne opravdu velmi příjemně překvapily: moc jsem nedoufala, že se Karlu Schwarzenbergovi podaří sebrat dost hlasů, aby se dostal do druhého kola. Některé věci mě nepřekvapily: třeba fakt, že Schwarzenberg zabodoval ve velkých městech. Nebo to, že zvítězil u českých voličů v zahraničí.

Když jsem se o tom předevčírem zmínila jednomu kamarádovi, který prožil v exilu asi dvacet let, skepticky podotkl, že měl příležitost jednu velkou exilovou komunitu dobře poznat a že nesdílí úplně mé nadšení českými exulanty. Byli mezi nimi samozřejmě báječní lidé, říkal, ale mnohdy taky méně báječní. Musela jsem se smát. Umím si živě představit, jak to v takové napůl uzavřené české enklávě v cizině vypadá, kolik svárlivostí tam bublá dlouhá léta. Jenže čeští voliči v zahraničí zdaleka nejsou jenom exulanti: po více než dvaceti svobodných letech spousta českých občanů v cizině pracuje, a to hlavně v západní Evropě a ve Spojených státech. Mám o nich dobré mínění: buď jsou to mladí lidé, kteří projevili kuráž vyrazit na zkušenou do světa, anebo odborníci, kterým se podařilo prodrat se velkou tamní konkurencí a najít na pár let uplatnění. Všech těch lidí si vážím a pokládám jejich hlas za důležitý - a myslím, že by pro nás měl být při rozhodování ve druhém kole prezidentské volby v něčem směrodatný.

Lidé, kteří žijí v prostředí světa, jehož vyspělost se snažíme dohnat, mají přece jen trochu jinou perspektivu než my a zhusta jim záleží na tom, jak naše země před jejich dočasnými spoluobčany vypadá. Dobře chápou, co znamená reprezentační funkce prezidenta, dobře vědí, nakolik prezident může ovlivnit názor bližších i vzdálenějších sousedů na zemi, ze které přijel.

Samozřejmě můžeme besedovat o tom, co by příští prezident měl anebo neměl zařídit, přestože při vážnějším zamyšlení musíme připustit, že to udělat nemůže, leda ovlivnit. Co ale dělat může a má, je reprezentovat naší zemi. A v tomto ohledu má Karel Schwarzenberg před Milošem Zemanem obrovský náskok. Obávám se totiž, že bonmoty, jimiž si Miloš Zeman zjevně získává oblibu u českého obecenstva, v nečeském prostředí nevypadají vtipně, ale spíš trapně. A jeho nepříjemný sklon neustále svrchu poučovat a občas urážet ty, s nimiž mluví, opravdu není řečnická figura, která by byla v západním světě obvyklá, natož pak oblíbená.

Myslím, že nezáleží na tom, zda český prezident jezdí v českém autě, nosí české ponožky a vyhledává všechno české. Nemusíme, ba ani nemůžeme být hrdí na všechno, co je české - určitě třeba ne na neprůhledné financování politických stran či volebních kampaní, za to bychom se měli spíš stydět. Je jistě vhodné a správné, aby český prezident mezinárodní světovou scénu upozorňoval na to, v čem česká společnost vyniká, a takových věcí a jevů jistě není málo. Bez jisté míry vkusu to však zavání hloupým holedbáním. Myslete na to, prosím, mí milí čtenáři, až půjdete - a pevně doufám, že opravdu půjdete - za pár dní volit. Jde o každý hlas.

LN, 18.1.2013