Neviditelný pes První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996

Poděkování

Děkuji všem za milé příspěvky. Ta úžasná škola, kam dnes chodí mí synové, se jmenuje ZJŠ Horáčkova na Pankráci. Je nabitá k prasknutí, děti tam chodí rády a vycházejí odtud jako ti nejúspěšnější uchazeči o středoškolské studium. Přesto se nedávno dokonce dvě politické garnitury za sebou snažili tuto školu  v podstatě zlikvidovat. Také smutné, ale zároveň povzbuzující, že se  to radnici Prahy 4 díky protestům rodičů nepovedlo. 

Dana Emingerová

Skvělé,

i když zároveň smutné.

Ale skvělé!

DODNES S LÁSKOU VZPOMÍNÁM .....

....na staršího učitele (dodnes si pamatuji jeho jmého - jmenoval se Bíca), který mě učil ve Vršovicích v první třídě. Učil nás kromě jiného též číst a psát. Psali jsme nejprve tužkou. To mi jakž takž šlo. Totální průšvih se dostavil v okamžiku, kdy jsme začali psát perem. Trochu odbočím. Tenkrát se nepsalo kuličkovými pery,  ba ani ne pery plnicími. Psalo se ocelovými pery, namáčenými do inkoustu v kalamáři, který byl v každé lavici a školník ho denně doléval. To samo by nebyla žádná pohroma, ale potíž byla v tom, že já jsem levák. Při psaní tužkou mi mé "leváctví" nijak nevadilo. Při psaní perem (proti "srsti") se ale pero držené levou rukou zapichovalo do papíru. Při pokusu o psaní jsem pak buď roztrhl papír s vytvořením kaňky, nebo - v lepším případě, pero jenom jaksi poskočilo a udělalo velkou kaňku.

     Pan učitel Bíca se u mne zastavil, chvíli mé marné pachtění sledoval a pak vlídným hlasem pravil: "Hochu, nechci ti radit. Ale, co kdybys to zkusil levou rukou?" No - nic jiného mi nezbývalo. Tak jsem začal psát pravou rukou perem a levou rukou tužkou. Dodnes umím psát oběma rukama, i když tou levou mi to jde lépe zrcadlově :-))

     Přeji všem slušným lidem hezký den a školákům tak vlídné učitele, na jaké jsem měl většinou štěstí já.

Re: DODNES S LÁSKOU VZPOMÍNÁM .....

Oprava:

Pochopitelně mi řekl: "Co kdybys to zkusil PRAVOU........"   :-))

Prijemna zalezitost

Opravdu prijemne cteni. Jako otec odrostle dcery, jsem si pripomnel stare zazitky. A opet se z plna hrdla zasmal.

Krásné, moc. Také jsem byl dobrým a hodným učitelem

Nicméně doba pokročila, humor mne přešel a díky populačnímu poklesu si v 57 letech hledám práci, středoškoláci prostě nejsou a učitelé jsou nadbyteční, zvlášť ti hodní ... krásný den přeji !