Je to jednašedesát let, kdy francouzský spisovatel Jean Bruller vydal pod pseudonymem román, který vyšel i u nás pod názvem Nepřirozená zvířata. Je to román o svobodě, přesněji o osvobozování. Ona nepřirozená zvířata, to jsou bytosti, na něž se hodí antropologický "chybějící článek" mezi zvířetem a člověkem. Tyto bytosti nesou rysy opic i lidí. Co s nimi? Hrozí jim, že dopadnou jako Čapkovi mloci. Hrdina románu s rozmyslem jednoho tohoto tvora zabije, aby stanul před soudem - ten rozhodne, zdali došlo k vraždě, nebo zabití člověka. Na první pohled by se mohlo zdát, že případ patří do oblasti takzvaných sorites paradoxů. Jde o hranici: muži vypadne vlas. Pak druhý, tisící, statisící. Kdy je holohlavý? Nebo jinak - hromada písku. Uberete zrnko, druhé, tisící, milionté. Kdy hromada přestává být hromadou?

Je dobře si Vercorse a jeho Nepřirozená zvířata připomenout v souvislosti s Tommyho kauzou. Skupina Nonhuman Rights Project zahájila u newyorského Nejvyššího soudu řízení s cílem stanovit základní práva pro šimpanze. Jde o Tommyho a další tři zvířata. Tyto přemýšlející samostatné bytosti mají základní právo na to nebýt vězněny, to je idea, kterou se skupina snaží prosadit.

Je mi to velmi sympatické. Prorokuji už dlouho, že už v průběhu tohoto století nás čeká zásadní změna vztahu ke zvířatům. Souběžně s transhumanistickými tendencemi vedoucími ke změnám funkčnosti a vlastností lidských organismů dojde k zásahům do zvířecích organismů, dojde k intelektualizaci zvířat. To je prostor, kam bude směřovat lidská myšlenka - jablko poznání bude předáno i jiným živočišným druhům, než je člověk.

Nevím, kde Bruller-Vercors čerpal inspiraci, možná ze Somersettova případu z roku 1772. Tehdy řešil královský Nejvyšší soud řízený lordem Mansfieldem případ otroka Jamese Somersetta. Jeho majitel Charles Stewart se ho chystal dopravit na Jamajku, kde ho chtěl prodat. Proces tehdy vyvolal velkou pozornost tisku a veřejnosti. Dodnes je zajímavá právní argumentace. Soustředila se čistě na právní otázky bez ohledu na pojem lidských práv.

Somersettovi právníci argumentovali, že v samotném království parlament nikdy otroctví neuznal, a tudíž je nezákonné. Navíc dovozovali, že nelze k žádné smlouvě nikoho bez jeho souhlasu přimět. Stewartovi právníci naopak argumentovali, že vlastnické právo převyšuje všechna ostatní práva. Lord Mansfield rozhodl v Sommersettův prospěch a v roce 1807 britský parlament postavil otrokářství mimo zákon v celém British Empire.

Přímá spojka Tommy a Somersett neexistuje a hranice mezi lidmi a zvířaty je jasná. Zvířata jsou pod zákonnou ochranou před týráním - a zde se vracíme k sorites paradoxům. Kde začíná týrání a kde končí standardní zacházení? Bitý, natož pak pro lidské potěšení trápený pes je bezpochyby týrán. Je to ale týrání, když ho vyhodíte z postele, kde mermomocí chce být?

Nevím, jak Tommyho soud dopadne, ale vzhledem k tomu, co nás v příštích desetiletích čeká, si myslím, že se o případu bude jednou psát a mluvit.

LN, 9.12.2013