Pokusím se alespoň na chvíli odložit svůj neskrývaný euroskepticismus a jako neoddiskutovatelný fakt mi nezbývá než akceptovat skutečnost, že v letošních volbách do Evropského paramentu čítajícího celkem 751 poslanců bylo v ČR zvoleno jedenadvacet osob (tedy 2,8 % z celkového počtu poslanců). Abychom byli přesní, jedná se o šestnáct mužů a pět žen. (Jejich seznam a stručné profily jsem namátkou našel zde.)

Nejsem člověk závistivý a připadalo by mi nanejvýš trapné, kdybych se v duchu sdělení některých našich medií zabýval nechutnou pitvou europoslaneckých příjmů našich eurozvolenců.

Navzdory svému upřímnému bezvěrectví se ochotně odkazuji na ono nejspíš biblické „přej a bude ti přáno“. Opravdu nepatřím k těm, kteří si přejí, aby „sousedovi prase chcíplo“, když já žádné nemám. Naopak. Narůstající tloušťka sousedova prasete může svědčit o umění sousedovy péče o vepře, a tedy v jistém smyslu i o jeho pěstitelské, a tedy i ekonomické úspěšnosti. Čím víc ekonomicky úspěšných sousedů a dobře vykrmených prasat, tím příznivější cena vepřové pečínky i pro ty, kteří pašíky nevykrmují.

Omlouvám se za takový skok, ale vraťme se od vepřového k našim europoslancům. Odpůrci mi jistě hned vyčiní. Europoslanec přece nevytváří žádné hodnoty (rozuměj, nepěstuje žádné vepřové), žije z daní všech daňových poplatníků, a tedy parazituje na práci těch, kteří pěstují prasata, pečou chléb nebo vyrábějí automobily. Budou mít svatou pravdu. Poslanec za dobu svého mandátu nevyrobí ani jedinou pastičku na myši či jiný výrobek, který by mohl na trhu nabídnout a prodat a částí takto svého získaného výdělku ve formě daní přispět do společné europokladny, jejíž strážci nanejvýš moudře naloží s takto svěřenými prostředky.

Jinak bychom se totiž mohli dobrat k hrubě zkreslujícímu závěru, že oni slavní europoslanci nám nejsou k ničemu a jejich úloha spočívá pouze v pravidelném čerpání financí z bruselské či štrasburské euroúčtárny pravidelně plněné z našich daní.

Aniž bych opustil pozici zarytého euroskeptika, odmítám toto zjednodušení a chci naopak takřka úpěnlivě věřit, že vyslání našich zástupců do Bruselu/ Štrasburku má nějaký smysl a význam.

Jsa upřímným skeptikem (upřímně řečeno, ani nevím, jak se mi to stalo) zůstávám i nadále nevěřícím Tomášem (jedna z mála mně sympatických biblických postav).

Obvykle se mužům i ženám, které se dostanou do nějaké vysoké politické funkce, ponechává tzv. sto dní hájení, v jejichž průběhu je těmto jedincům ponechávána možnost seznámit se s problematikou resortu, který jim byl svěřen. (Napadne někoho, že by s problematikou resortu, který by někomu měl být svěřen, měl být člověk, který je s problematikou oboru, do kterého je vržen, zevrubně seznámen ještě dávno před tím, než mu bude vůbec taková funkce nabídnuta a dávno před tím, než ji přijme?)

Úzus je takový, že v období onoho hájení zpravidla nikdo takového funkcionáře neobtěžuje nepříjemnými otázkami a každý trpělivě vyčkává a začne ho obtěžovat až po uplynutí této stodenní lhůty.

Vážený čtenáři, nemám potřebu sklízet pochvaly za svou šlechetnost. Sto dní je podle mě ale až příliš málo. Já mám čas a dožiji-li se toho ve zdraví, milerád si počkám do vypršení mandátu našich europoslanců. Budu připraven jim všem položit několik otázek, které považuji za více méně zásadní.

Zde jsou:

Vážený pane/paní europoslanče/europoslankyně, v čem spatřujete svůj největší přínos po dobu svého působení v europarlamentu?

Vážený pane/paní europoslanče/europoslankyně, co považujete za to nejvýznamnější, co jste po dobu svého mandátu učinil/a pro Evropskou unii?

Vážený pane/paní europoslanče/europoslankyně, co považujete za to nejvýznamnější, co jste učinil/a pro Českou republiku?

Vážený pane/paní europoslanče/europoslankyně, co vnímáte jako svůj největší úspěch za dobu svého působení v Europarlamentu?

Vážený pane/paní europoslanče/europoslankyně, co vnímáte jako svůj největší neúspěch za dobu svého působení v Europarlamentu?

Vážený pane/paní europoslanče/europoslankyně, jak byste celkově zhodnotil/a své dosavadní působení v evropském parlamentu?

Jistěže výčet těchto otázek nemusí být definitivní. Nevylučuji, že mě napadnou ještě další dotazy. V tuto chvíli již vůbec nezmiňuji možnost, že obdobné otázky bych mohl položit i paní Mgr. et Mgr. Věře Jourové mířící do funkce eurokomisařky. Pokud jsem se kdesi na síti dočetl, že pro její kandidaturu hovořilo především její pohlaví, jakožto sexuolog a bývalý gynekolog ponechávám tento úhel pohledu raději bez komentáře.

Nevylučuji, že na výše formulované otázky mohu dostat (dostanu-li jaké) odpovědi typu, že „nebytelnost je outvar a outvar je nebytelnost“, případně že „nebude-li pršet nezmoknem“. Nicméně každá odpověď vypovídá především o tom, kdo je tázán.