Jen si nemyslete, taky jsem se v hospodě hádala o Martina Putnu. Kamarád měl proti němu vážné výhrady: "Já jsem čet, co napsal o děkabristech. Píše, že to byl čin a že tady se nikdo na čin nezmoh. Co to bylo, prosím tě, za čin? Vyhnali vojáky na Senátní náměstí a nechali je tam stát, dokud je car nedal rozstřílet. To má bejt ten čin? Za co asi tak mohli vojáci?" Namítala jsem, že se o povstání děkabristů píše všude a že čin to nepochybně byl – a že si snad o něm ten, kdo o něm píše, může myslet, co chce. Po chvíli dohadování jsme se shodli, že si Putna smí o děkabristech myslet, co chce, ať je profesor, nebo není.

Takže jsme tu profesuru schválili – kamarád trošku se skřípěním zubů, já bez námitek: vzdělání na to má, studenti ho mají v oblibě, příslušné autority ho doporučily. Názory, jak vidno, mohou (a mají) být různé.

A velmi se mi líbilo, že se dohodl i ministr školství Petr Fiala s prezidentem, kompromisy vítám a způsob, jakým pan Fiala problém kompromisně vyřešil, oceňuju.

"Kompromis je," řekl mi jednou napůl žertem Vašek Benda, "když ti dám půlku toho, co má bejt moje." "Nikoli," namítla jsem, "kompromis je, když mi dáš jenom půlku toho, co má bejt moje." Pak jsme svorně usoudili, že půlka je lepší než nic, což je, jak známo, příčina politických kompromisů.

Jenom se mi nelíbí, že by měl titulem oceňovat ministr školství. Možná je to nějaké reziduum, které mi zbylo z nedlouhého pobytu na akademické půdě. "Akademická půda" byla v osmašedesátém a devětašedesátém roce na pražské filozofické něco jako zaklínadlo, obrana proti všemocnému státu, který strkal politický čumák do věcí, do nichž mu podle našeho názoru nic nebylo. Změnilo se to? Má být vědecké bádání a hádání svobodné, nebo ho má svazovat, zda se líbí, nebo nelíbí politikům?

A pokud to není reziduum, pokud má být vědecké bádání (třeba o děkabristech) svobodné, proč by měl titul udělovat představitel státu? Pro stát je přece profesor občan jako každý jiný. Ministr Fiala je jistě pašák, myslím si, ale co až přijde jiný ministr? Bude taky pašák? Nebo si bude třeba myslet, že nějaký jiný profesorský adept má o něčem smýšlet jako on, jinak profesuru nedostane?

Četla jsem vážnou námitku: vysoké školy a jejich učitele platí stát, a měli by tedy poslouchat. Tak to už tady bylo. Má to snad znamenat, že si dneska mají vysokoškoláci a jejich učitelé napřed nastudovat sebrané spisy pana prezidenta a strany, která je právě u moci? A co když ti o děkabristech vůbec nic nevědí? Mají se jít poradit do kanceláře prezidenta republiky a na příslušný stranický sekretariát?

Profesorský titul by neměl udílet rektor, pravil pan prezident, neboť neplatí jen na té jedné škole, v jejímž čele příslušný rektor stojí. Hm. A nemělo by je tedy udílet kolegium rektorů? Profesorský titul přece platí i v zahraničí... Ale stejně bych byla pro kolegium rektorů: starobylé a trochu směšné taláry mají přece jen svou důstojnost a okázalost, kam se na ně hrabě prezident nebo ministr v saku a v kravatě!

LN, 24.5.2013