Zatím jsme to viděli jen jako televizní záběry ze vzdálených zemí a teď to udeřilo u nás. Tornádo se přehnalo přes Hodonínsko a nechalo po sobě spoušť jako po bombardování. Je až neuvěřitelné, že zabilo – s velkými uvozovkami a omluvou – jenom šest lidí, stav z nedělního odpoledne. Při pohledu na tu hrůzu byste čekali o nulu, ne-li o dvě nuly víc. Na ten rok 2021 asi nebudeme vzpomínat v dobrém. Pandemie si připsala na konto třicet tisíc mrtvých a tornádo zpustošilo krásný kout naší vlasti. A to jsme teprve v půlce roku.

Teď na pozitivnější notu. Opět se projevila schopnost iniciativy a solidarity. Sbírky se plní penězi. Pravda, hrubý odhad škod se blíží půldruhé miliardě. Tak vysoko sbírky nejspíš nedosáhnou, ale k něčemu dobré jistě budou. Lidská pakáž se pokusila parazitovat. Založila falešná konta. Kdyby policie viníky našla, bylo by pěkné je vidět, jak holýma rukama odklízejí trosky. Nejspíš nedojde ani k jednomu, ani k druhému. Stát nasadil své složky, hasiče, zdravotníky, armádu. Osvědčili se dříve a nezklamou ani tentokrát. Nicméně mají jen omezené možnosti a taky lidská solidarita má svoje limity působnosti.

Bylo by dobré, kdyby stát přišel s nějakými chytrými iniciativami. Dám příklad: čtu, že jsou zapotřebí plachty na zakrytí zničených střech. Mám plachtu. Na venkově má kde kdo plachtu. Nepoběžím s plachtou do Hodonína, jen bych tam překážel. Kdyby ale byl svoz plachet a já bych ji dovezl někam a tam by se nashromáždilo tisíc plachet a náklaďák by je odvezl na místo zkázy, třeba by to bylo k něčemu.

Od vlády se žádná invence nedá čekat – a tím nemyslím jenom aktuální vládu, nic moc chytrého nikdy nepředvedla žádná, které se za posledních třicet let vystřídaly. Dovedl bych si to ale představit na úrovni krajů. V našem Středočeském máme paní Peckovou, na jihu Čech zase pana Kubu. Třeba by mi řekli, že ten nápad s plachtami je hloupost, a asi by měli pravdu. Ale třeba by je napadlo něco jiného, čím by vyšli vstříc obrovské a spontánní lidské dychtivosti pomoci.

Ta se u nás projeví vždycky, když nastane nějaká katastrofa. Lidé jsou připraveni pomáhat a jsou ochotni ledacos obětovat, když to má jasný cíl a smysl. V ochotě je ohromná síla. Ale je to jako s vodním proudem. Když mu přichystáte turbínu, roztočí ji a rozsvítí se žárovka. Když ho necháte rozplynout v písku, zmizí a brzy po něm nezůstane ani ta vlhká stopa. Byla by škoda, kdyby to mělo nastat i tentokrát. Ty nápady by měly přijít co nejdřív, tak do půlky týdne, nejdéle do víkendu. Dál už je zase jenom ten písek.

Vysíláno na ČRo Plus, publikováno na www.rozhlas.cz/plus

Neff.cz