Před nějakými patnácti lety jsme došli s manželkou k závěru, že potřebujeme do své domácnosti ještě jeden rozhlasový přijímač. K tomu bylo ovšem třeba někam zajít a věc koupit. Jenže jsme stále nenacházeli termín vhodný pro tento akt. Až na počátku posledního roku začínajícího jedničkou jsme si řekli, že takhle to už dál nejde, a stanovili neodvolatelné datum nákupu. Stala se jím sobota 13. března 1999.

Toho dne jsme skutečně dorazili do jedné prodejny na Václavském náměstí. Výběr byl velký, Obzvláště nás upoutal přijímač,který byl v regálu nad pokladnou hned dvakrát. Stejná značka, stejný design, ale jeden z nich stál Kč 1900, druhý 2100.

Naklonil jsem se přes pokladní pult a po chvíli zjistil příčinu rozdílu. Dražší měl všechny vlnové rozsahy, tedy vlny dlouhé, střední, krátké i velmi krátké. Ve druhém byly rozsahy jen tři; neměl krátké vlny.

Krátké vlny. Vlny, jež se nehodí pro poslech Beethovena či Brahmse, které ale byly mým paralelním domovem po dobu padesáti let mého života. Byly stabilním zdrojem pravdivých informací v době nesvobody a přinášely slova povzbuzení od lidí jako Jan Masaryk, Voskovec a Werich, Prokop Drtina, Robert Bruce Lockhart, Karel Brušák, Ivo Ducháček, Ferdinand Peroutka, Pavel Tigrid, Jacques Rupnik…. Přesto jsem po chvíli váhání vynesl rozsudek: "Ženo, koupíme ten levnější. Včera jsme byli přijati do NATO. My už nebudeme krátké vlny potřebovat."

o o o

Necelých patnáct let poté se konaly předčasné volby. Jejich přesný termín neznáme, zato výsledek ano.

o o o

S tím rádiem to není zas takový malér. Máme ještě tři, na něž lze krátké vlny přijímat, pokud ovšem nejsou zarezlé či ucpané v důsledku téměř čtvrtstoletého nepoužívání. Musím to vyzkoušet.

Ale stejně nedovedu pochopit, jak mi při onom nákupu mohl uniknout takový malý detail. Že totiž článek 5 Washingtonské smlouvy nechrání a nemůže chránit svobodu členské země před jejím vlastním lidem.

10. května 2012