V neděli to bude deset let, co navždy odešel nejlepší kamarád Zdeněk, který proslul mnoha originálními hláškami, jedna z nich byla velmi podobná mému dnešnímu titulku. Mne k němu ale vedla vzpomínka mnohem mladšího data, totiž na minulý víkend.

To jsem si s přáteli udělal moc pěkný výlet. Víte, že na území Prahy je jediná hradní zřícenina? Mnozí z vás určitě ano, ale jak jsem zjistil, neznají ji ani někteří místní z jejího nejbližšího okolí.

Jmenuje se Nový hrádek a leží v Kunratickém lese. Ten tvoří spolu s přilehlým Michelským lesem největší souvisle zalesněnou plochu na území hlavního města. Místo k procházkám ideální.

Teplé ponožky, do kapsy placatice a jdeme na to. Vylezli jsme z metra Chodov a kolem stejnojmenného ultramarketu dorazili na kraj lesoparku. Vítá nás stovky let starý památný dub. A další následují v řadě po okraji bývalé královské obory.

Snad roku 1411 kázal náš bratr, král Václav IV. (syn otce vlasti – a tedy otce nás všech – Karla IV., takže nutně náš sourozenec) postavit na ostrohu nad Kunratickým potokem své výletní sídlo. Už o rok později je prý doložen jeho zdejší pobyt, stavělo se tehdy asi bez výběrového řízení.

Přestěhoval sem velikou knihovnu vzácných svazků, po okolních hájích štval zvěř a v místním paláci se nechával štvát diplomatickými jednáními. Párkrát tu přivítal i svého – a tedy i našeho – bratra Zikmunda.

Hrad stál teprve nějakých sedm let a přišla k němu zpráva o defenestraci. Tak se tehdy říkalo výměně politických garnitur. Milého Václava zde zrovna dlícího z té zprávy kleplo a po pár dnech ve zdejších zdech král skonal.

Asi po roce k hradu přitáhli husiti. Dodnes jsou v lese velmi patrné valy a okopy, které měly krýt obsluhu jejich děl a katapultů. Po pár týdnech husiti hrad dobyli, vykradli, zbořili a zapálili. Už pak nikdy nebyl obnoven, takže na svém místě stál sotva deset let.

Je skvělé se tam vypravit právě v zimě, kdy není listí na stromech (které ve Václavově době pochopitelně kolem hradu nerostly) a vše je tak hezky vidět. Nedávno byly zbytky zříceniny krásně očištěny, upraveny a zpřístupněny lávkou. Jen by to ještě chtělo pokácet celé temeno kopce, kde kdysi stálo nádvoří a parkán.

Pak se dá sestoupit do údolí Kunratického potoka a obdivovat v duchu účastníky Velké kunratické, kteří se zrovna tudy rok co rok škrábou do kopce na místo, kterému říkají prostě Hrádek, o Václavovi ani muk.

Údolím a cestou pak lze dojít až ke slavné hospodě Pět na stole v českých, kde je místo snad pro stovky výletníků. Tam si lze poklábosit o tom, jak bylo Václavovo tělo převezeno na Zbraslav a v místním klášteře pohřbeno. Jenže i tam dorazili udatní husité, klášter dobyli, pobořili a osazenstvo pomordovali. A pak to pořádně oslavili.

Vytáhli rok tlející královo tělo z hrobu ven a posadili ho za stůl, aby jim dělalo společnost. Tam ho vesele prznili, lili mu mezi čelisti víno, ba ho i pomočili.

Není naškodu si udělat občas výlet. Po kraji i po své minulosti. Ať lépe víme, čí jsme to dědicové.