29.3.2024 | Svátek má Taťána


FEJETON: Pomník neznámému úředníkovi

18.1.2011

Možná jste to také zažili. Čtrnáctidenní pobyt v daleké cizině zaplacen, letenky vyzvednuty, tak ještě pas a - proboha! Platnost vašeho cestovního dokumentu vypršela před měsícem a vy máte odletět příští pondělí. Takže musela horečně nastoupit praxe v oněch nepříliš dávných dobách obvyklá:

Nemáte někoho na pasovce?

A jelikož jsme malá země a kdekdo zná kdekoho a ti známí mají další známé, nakonec se podařilo někoho na příslušném úředním místě najít a váš zbrusu nový pas byl k vyzvednutí už v pátek. Úžasné. Čímž ovšem vyvstal další problém. Má onen dobrodinec či dobrodinkyně dostat obálku? A kolik by v obálce mělo být? Nebo snad láhev skotské? Nebo obrovskou bonboniéru?

Takhle to probíhalo léta. Až přišel jakýsi úředník, jehož jméno bohužel neznám, který navrhnul řešení. Jeho výsledek je zde: Sluzbyobchod.com/cestovni pas.

Řešení je prosté: Úřad vám z úřední povinnosti vydá cestovní doklad do 30 dnů. Pokud spěcháte, račte se odebrat k pokladně úřadu a zaplatit. Pak můžete, po předložení stvrzenky o zaplacení, svůj cestovní doklad dostat do tří dnů nebo dokonce do 24 hodin. Záleží pouze na tom, kolik zaplatíte.

Onen úředník, který toto navrhnul, jistě nebyl objevitel ani vynálezce. Jeho řešení zajisté nebylo nové, dokonce vůbec ne geniální. Jenom oproti naprosto zbytečnému blábolení o nemravnosti úplatků, neřku-li o korupci, to byl ČIN. A jakýkoliv čin, prokazatelně jdoucí ku prospěchu lidstva, by měl být náležitě oceněn.

Možná by se v archivu ministerstva vnitra našla složka vypovídající o této kauze. Na košilce spisu přesně mapujícího průběh úřední procedury, tedy předložení návrhu, provedení šetření, ověřování, dokazování, atakdále, atakdále, tedy shromažďující všechno o celém složitém postupu vedoucímu až k vítěznému konci, na této košilce by se snad hned někde zkraje našlo jméno a příjmení onoho úředníka, který záležitost spustil a tvrdošíjně trval na jejím vyřízení. Soudím, že je hrdinou příkladného boje s úplatkářstvím a korupcí. A pokud by se jeho jméno nenašlo, měl by být přesto dle mého názoru přinejmenším obřadně vzpomenut jako Neznámý úředník.

Sochu tohoto člověka, nebo alespoň pamětní desku (zejména pokud by jeho identita nebyla zjištěna), by měl ve vhodně vybraných prostorách ministerstva vnitra slavnostně odhalit sám pan ministr, kterému by to velmi slušelo.

Ostatně – byl by to také čin.

(Psáno pro www.angle.cz)