Celé to začalo prohlášením vytáhlého zahradnického mistra pana Černého (kontrabas), že Mendelssohn a Bartholdy bylo slavné klarinetové duo, jak kdysi kdesi zaslechl. Pan Polák (violoncello) oponoval, že to byl dohromady jen jeden jediný člověk, zato však významný skladatel. Má sochu na střeše pražského Rudolfina, a když Němci zjistili, že to byl žid, chtěli ji odstranit, jenomže už to nestihli. Je o tom dokonce celý román.

Amatérský symfonický orchestr se pak po pauze věnoval standardní zkoušce, tentokrát oprášení Mozartovy symfonie C-dur, zvané též Jupiter. A po zkoušce se pánové rozcházeli do svých domovů, tedy jako vždy spolu i zvěrolékař doktor Žaket (viola) a pan Polák (violoncello).

„Pane Poláku,“ pravil doktor Žaket při volné chůzi ztemnělým liduprázdným okresním městem, „vy máte k těm židům nějaký osobní vztah?“

„Asi ano,“ přiznal pan Polák. „Já jsem totiž, pane doktore, pokřtěný žid. Narodil jsem se jako nedochůdče, měl jsem pod míru i pod váhu, takže to vypadalo, že umřu. V té nemocnici byly řádové sestřičky, se zoufalou maminkou se ani neradily a raději mě honem nechaly pokřtít. A daly mi jméno Václav. Takže jsem pokřtěný římský katolík.“¹

„Ale tak vás ty sestřičky vlastně za války zachránily?“

„Kdepak. Ty jejich Norimberské zákony na takovéhle "švindlkřty" vůbec nehleděly. Dostal jsem žlutou hvězdu a šel i s maminkou trasportem do Terezína. Nějakým zázrakem už nikam dál. Takže jsme to přežili.“

„Pane Poláku, vy o tom nikdy nemluvíte?“

„Nechci, pane doktore. Já třeba někdy plácnu nějakou blbost, kterou by mohl plácnout kdokoli jiný, ale vždycky se najde nějakej trouba a řekne, že jsem to řek protože jsem žid, neboť to mají židi v povaze. V charakteru. Pak sice začne vysvětlovat, že to tak vlastně vůbec nemyslel, znáte to, ale mě už to namouduši nebaví. Takže pane doktore, vemte to radši tak, že jsem pokřtěnej katolík.“

Po několika krocích v temném večeru, když se opět jako pokaždé zastavili, zvěrolékař pokračoval:

„Pane Poláku, nic ve zlém. Ale já si myslím, když o tom tak přemýšlím, že byste se přeci jenom měl k té své víře hlásit.“

„Kterou máte na mysli, pane doktore?“

_________

¹Řádové sestřičky si počínaly v souladu s církevními předpisy. I dnes platný Kodex kanonického práva, schválený papežem Janem Pavlem II. dne 25. ledna 1983, v kánonu 868, § 2, výslovně stanoví: „Dovoleně se v nebezpečí smrti křtí dítě katolických i nekatolických rodičů, i proti jejich vůli.“