Původně jsem se zanášela pošetilou myšlenkou dopodrobna vylíčit, jak jedna z nedávných bouřek urazila vršek jednoho stromu v naší ulici (nikdo přitom nebyl zabit ani zraněn, takže reportáže o příjezdu hasičů či sanitky byste byli ušetřeni), a jak tam ta část koruny stromu už několik dní leží, jak na ní postupně vadly listy (vlastně lístky, je to akát) a tak dále. Inspirovala mě k tomu Česká televize, která jednou dokázala věnovat plných třicet minut své večerní zpravodajské relace tomu, že je příšerné vedro. (Skutečně bylo příšerné vedro.)

Pak se mi ale naskytla lepší příležitost ke vzteku a pohoršení. Jednak jsem se dozvěděla, že Ladislav Snopko už není vedoucím pražského Slovenského institutu. Naštvalo mě to a rozlítostnilo, protože jsem tam nedávno viděla naprosto skvělou výstavu a soudila jsem, že Snopko je ten pravý, koneckonců býval přece slovenským ministrem kultury, a že o kultuře skutečně něco ví, jeho kamarádi dávno vědí. Jenže byl nenadále propuštěn – shodou okolností hned poté, co Karel Schwarzenberg opustil ministerstvo zahraničí. Důvod jeho odvolání volá do nebe: zachoval se prý nediplomaticky, neb byl členem volebního štábu právě Karla Schwarzenberga při jeho prezidentské kandidatuře. No – nebyl, není to pravda.

Vyprávěla jsem o tom kamarádům a známým v hospodě, a jistý dříve vysoko postavený právník soudil, že by to mohl být docela dobrý námět k rozhovoru budoucí české velvyslankyně na Slovensku. Nebo by se na to aspoň mohla zeptat slovenského prezidenta, jistě ji bude vítat. Jen jestli se jí bude do takové věci chtít, ona se přece v kampani Karla Schwarzenberga angažovala po svém...

Apak mi zas pro změnu přišel odkaz na jednu černou listinu. Jsou na ní lidé, kteří patrně nedostanou víza do Ázerbájdžánu.

Žasla jsem nad tím, že podle adresy psané v záhlaví visí tahle černá listina na ázerbájdžánských vládních stránkách. Myslela jsem si, že podobné seznamy pořizuje policie a že se na ně dostanou pašeráci drog, obchodníci s bílým masem a podobní lumpové. V tomto případě ovšem nikoli. Na tomhle jsou lidé, kteří byli mezinárodními pozorovateli u některých voleb v Náhorním Karabachu, lidé, kteří se zúčastnili v Karabachu nějaké konference anebo kteří "nelegálně" vstoupili do Náhorního Karabachu nebo na "okupovaná území". Řada z nich zastává ve své zemi poslaneckou funkci, jsou tam také europoslanci, profesoři, studenti a další. Prostě politická černá listina. Nu, možná mívají státy i takové seznamy, ale že by se jimi chlubily? To si musí být ázerbájdžánská vláda hodně jistá v kramflecích! (Asi může, obchod je obchod a peníze jsou peníze, že.)

Taky jsem to vykládala kamarádům a známým a již zmíněný dříve vysoce postavený právník s potutelným úsměvem pravil: "Třeba je to krok k demokracii..." No třeba, ale krok odkud? Ale vlastně je možná tahle překvapivá "glasnosť" lepší než nic: lidé, kteří přiletí do Baku, si běžně kupují vízum na letišti, tak aspoň ti postižení ušetří za letadlo, když nemají naději na vízum.

LN, 16.8.2013