Přišla mi zásilka z e-shopu. V balíku byl přibalen menší balíček. Pochopil jsem, že je to prémie, něco jako pozornost podniku. Rozbaloval jsem to a říkal si, copak to asi bude? Rozbalil jsem to a říkal si: co to je a k čemu to slouží?

Bylo to z umělé hmoty, jako dneska skoro všechno. Bylo to dlouhé a placaté... a vida, přibalili návod, papírek potištěný mikroskopickými písmeny. To už znám, říká se tomu mikrolitografie a mám na to trik, na normální čtecí brýle nasadím záložní čtecí brýle a součet dioptrií ta malinká písmena zvládne. Moudrý jsem z toho nebyl, jenom jsem pochopil, že mám vytáhnout plastový proužek a tím zprovoznit baterii. Nebudu dál napínat, ukázalo se, že je to lampička, jenom doteď nechápu, jak by se měla používat. Jedno je mi ale jasné: je to dílo současného designu.

Designem se zabývají umělci, kteří by normálně byli sochaři, ale nikdo by jim nedal zakázky. Takže se pletou do výroby předmětů běžné potřeby a přetvářejí je do podoby soch. Slánka? Nemá dírky, jinak ale vypadá moc hezky. Musíte pátrat a objevit, kde se co odklopí, a pak najdete něco a tím zakroutíte a sype se sůl. Bezdrátový reproduktor? Je černý a vypínač má také černý, zapuštěný do plochy, aby nebyl vidět. Designeři jsou snad všichni zaujatí proti vypínačům. Monitor mého počítače taky má někde místo, kam se má sáhnout, aby se dal nastavit jas a kontrast a podobně. Nesmí ale být vidět. Na jednu stranu to chápu, Michalangelo také nevybavil svého Davida žádným vypínačem. Proč by ho měla mít designová noční lampička, když má sloužit hlavně jako socha?

Někdy mě to vzteká, nicméně jsem člověk smýšlení pozitivního. Vidím v tom tedy i světlou stránku. Ony ty objekty denní potřeby, jak se jim říká, mají za úkol usnadňovat život. Takže usnadňují, až se hory zelenají, a my, jak jsme celí usnadnění, už nic neumíme, protože to za nás dělají předměty denní potřeby. Naštěstí jsou tu designeři a ti vytvářejí hlavolamy. Chceš si osolit polévku? Tak bádej, bádej, příteli. Však na to přijdeš, jako ta gorila ve výběhu zoologické zahrady. Té dávají jablíčka do takového jakéhosi zašupovacího hlavolamu, aby k jablíčku nepřišla jen tak zadarmo.

Takže i já se k té osolené polévce musel dopracovat intelektuálním výkonem a to mě procvičilo v postřehu a kombinatorice. Ještě pět, šest takových polévek a budu vycvičený natolik, abych přišel na to, k čemu a jak se používá designová lampička, kterou mi poslal e-shop jako prémii k nákupu.